neduální kontemplace

Vzory kontemplativního života ve dvacátém století

Shrnutí dvacátého devátého týdne – Sobota, 25. července 2026

Neděle

Nejdůležitějším slovem v názvu našeho centra není „akce“ ani „kontemplace“; je to slovo „a“. Na duchovní cestě potřebujeme jak soucitnou akci, tak kontemplativní praxi.—Richard Rohr

Pondělí

Matka Tereza měla pocit, že kdyby se přiklonila na jednu stranu nebo se chovala jako radikálka, nemohla by být tím, čím jí Ježíš řekl, aby byla – láskou ke všem a pro všechny. Říkala, že kdyby začala napomínat a poukazovat na „hříšníky“, nemohla by pro ně již být nástrojem lásky a smíření.—Richard Rohr

Úterý

Kontemplativní život není a nemůže být pouhým ústupem, čistým popřením, otočením se zády ke světu s jeho utrpením, krizemi, zmatky a omyly.—Thomas Merton

Středa

Howard Thurman hovořil o duchovních disciplínách jako o praktikách, jimiž odstraňujeme překážky bránící přístupu k našemu „vnitřnímu oltáři“ – místu našeho společenství s Bohem. A do této definice zahrnul i aktivismus jako duchovní disciplínu.—Liza J. Rankow

Čtvrtek

Proč existuje válka? Protože já, můj soused i všichni ostatní nemáme dostatek lásky. Přitom bychom mohli bojovat proti válce a všem jejím výrůstkům tím, že bychom každý den uvolňovali lásku, která je v nás spoutána, a dávali jí šanci žít.—Etty Hillesum

Pátek

Kosmická spiritualita znamená, že se scházíme, přinášíme své dary, své příběhy, své zkušenosti, své klady i zápory, své umění, své dovednosti, své učení – vše, co máme, a vše, čeho se držíme.—Thea Bowman

Kdo ve vás vzbuzuje touhu věřit?

Cvičení pro dvacátý devátý týden

Anglikánská kněžka Tish Harrison Warrenová vybízí čtenáře, aby hledali oporu v lidech a náboženských společenstvích, která je obklopují:

Otázka, k níž se stále vracím, otázka, které se držím, abych mohla pokračovat v křesťanském životě, zní: Kdo jsou ti věřící, díky nimž chcete věřit?

Obklopme se lidmi víry

Čí věrnost ve vás vzbuzuje touhu být věrní? Obklopte se těmito lidmi. Ponořte se do církve, do křesťanské komunity, jejíž (byť nedokonalé) životy vám pomáhají učit se, vidět a hledat to, co je nejpravdivější, nejdobřejší a nejkrásnější. Ponořte se do myšlenek myslitelů všech dob, kteří kladli otázky, které křičí vaše duše, a kteří vám nabídli i otázky nové. Ponořte se do modliteb těch, kteří vás učí modlit se, a do písní těch, kteří vás vyzývají k zpěvu. Ponořte se do příběhů svatých a uměleckých děl, která vám pomáhají zahlédnout divoký tanec Boha ve světě.

Poznej víru svých přátel

Když strávím čas s určitými přáteli a mentory, přistihnu se, jak toužím poznat Boha tak, jak ho znají oni. Protože Bůh, kterého následují, je laskavý a mírný, ale nikdy není slaboch. Žijí jako lidé, kteří poznali utrpení i extázi. Byli zklamáni a selhali, selhali a selhali, a přesto se stále vnímají jako milovaní. Pro mě jsou chodící, dýchající obhajobou víry. Díky nim chci věřit…

Nevzdávej cestu do hlubiny

Ti, kteří ve mně probouzejí touhu věřit, mi to možná nijak neulehčují. Nenabízejí mi víru, která by mě stála málo, ani mě neujišťují, že Bůh potvrzuje cokoli, co si už tak či onak myslím. Ale pobízejí mě, abych vytrvala a šla do hloubky, abych hledala život plný pravdy a krásy, abych to nevzdávala.

Jdi do kostela mezi věřící

Každou neděli jsou kolem mě v kostelních lavicích. Přijdu, možná rozzlobená, netrpělivá, litující sama sebe, rozptýlená nebo bez víry. A přesto tam jsou, stále zpívají a hlásají nade mnou pravdu, modlí se za mě, ptají se, jak se mám. Stojíme spolu a vyznáváme víru, a jejich hlasy nesou i ten můj. Po čtení Písma říkají: „Díky Bohu,“ a jejich vděčnost nahrazuje mou neochotu. Nabízejí mi chléb a víno a říkají mi, že toto je Boží přítomnost, i když se zdá, že Boha nikde není. Jejich věrnost ve mně probouzí touhu být věrná. A možná příští týden udělám totéž pro ně.

Prameny:

Tish Harrison Warren, What Grows in Weary Lands: On Christian Resilience (Convergent Books, 2026), 135–136.

Image credit and inspiration: John Mccann, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The path of contemplation is lined with the great exemplar trees—those who have gone before—practicing contemplation and action in unique and interconnected ways.