Víra a pochybnosti – Čtvrtek, 10. září 2026
Při modlitbě nejde o to, abychom se modlili proto, že jsme si jisti, ale proto, že si nejsme jisti.—Renita Weems, Listening for God
Metodistická farářka Renita Weems byla dotázána na modlitbu ženou, která již nepraktikuje křesťanskou víru:
Jaký má smysl modlitba?
„Jaký smysl má modlitba, když nevěříte v Boha?“… Zněla zamyšleně.
„Modlíte se, abyste uvěřila,“ odpověděla jsem.
„To mi přijde obráceně. Jaký smysl má modlitba, když nevěříte?“
„Někdy nemůžete čekat, až to dožene váš rozum. Někdy musí iniciativu převzít srdce… I když nevěřím, nebo nemohu uvěřit, stále věřím, že je důležité věřit,“ slyšela jsem, jak říkám. „To mi stačí, abych dál koktavě odříkávala své modlitby.“
„Nechceš mi snad říct, že máš sama pochybnosti?… [Proč] od toho prostě neodejdeš?“…
„Ze stejného důvodu, proč neodejdu od žádné z těch nesčetných věcí, ke kterým jsem se zavázala. Nechci žít svůj život výhradně na základě svých pocitů. Pocity se mění z okamžiku na okamžik. Neopouštím své manželství jen proto, že dnes svého manžela nemiluji. Nakonec se to vrátí… Modlím se dál, dokud se víra nevrátí.“
Weems o tomto rozhovoru přemýšlí:
K víře je třeba přistoupit s otevřenou myslí a srdcem
Ať už je spiritualita cokoli, není to něco, co by se mělo objevovat. Je to něco, co je třeba znovu najít – něco, co v životě tisíckrát ztratíš a znovu najdeš. Ani víra v Boha, tajemství nebo modlitbu není něco, co člověk buď má, nebo nemá. Víra je spíše něco, k čemu se člověk neustále snaží zůstat otevřený, přístupný, nebo něco, k čemu se neustále odmítá otevřít. Jediný rozdíl mezi… [námi dvěma] spočíval v tom, že já jsem stále chtěla zůstat otevřená. Otevřená čemu? Otevřený možnosti, že v životě existuje něco víc než moje marnivost, něco víc než to, co dokážu ovládat nebo uchopit… I když jsem se ten den cítil tak bezmocný… chtěl jsem zůstat otevřený možnosti, že v životě existuje něco vznešenějšího než to, co dokážu vidět nebo se dotknout.
Když si nejsme jistí jdeme správně
Někdy si to uvědomíme díky přírodě. Někdy k nám to přichází skrze umění, hudbu, tanec nebo ticho. Někdy nám to připomene interakce s dětmi nebo jejich pozorování. Někdy na to narazíme při náhodných setkáních s cizími lidmi. A na okamžik nás uchvátí to vznešené. A pak to ztratíme. Ztratíme jeho vůni, nedokážeme rozeznat jeho zvuk. Někdy tápeme, co se nám zdá jako dny, měsíce, možná roky, a snažíme se to znovu zachytit – snažíme se znovu zachytit tu vůni, snažíme se rozeznat ty zvuky. Ale i když tápeme, jsme na správné stopě.
Prameny:
Renita J. Weems, Listening for God: A Minister’s Journey Through Silence and Doubt (Touchstone, 2000), 43–44, 46, 47.
Image credit and inspiration: Richárd Ecsedi, untitled (detail), 2019, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. We trust the way forward even as the unexpected appears just beyond the edges of the map.