Víra a pochybnosti – Úterý, 8. září 2026
Naučila jsem se více si vážit svaté nevědomosti než náboženské jistoty a hledat společníky, kteří dospěli ke stejnému poznání.—Barbara Brown Taylor, Leaving Church
Spisovatelka Barbara Brown Taylorová musela prohloubit svou důvěru v Boha, když se vzdala pastorační služby v episkopální církvi:
Neměla jsem jistoty
V době, kdy jsem odešla z Grace-Calvary, jsem dospěla k chápání víry, které mělo mnohem více společného s důvěrou než s jistotou. Věřila jsem, že Bůh je Bůh, i když jsem nemohla s jistotou říci, kým Bůh je. Věřila jsem, že Bůh udržuje svět, i když jsem nemohla s jistotou říci, jak se to děje.
měla jsem jen důvěru
Věřila jsem, že Bůh mě i mé blízké drží v náruči, v životě i ve smrti, aniž by mi dal sebemenší přesvědčivý důkaz, že tomu tak skutečně je. Ačkoli toto chápání mělo pro mě vítaný účinek v tom, že pro mě víra přestala být podstatným jménem a stala se slovesem, bylo to zároveň poznání, které mi ukázalo, jak daleko jsem se odchýlila od středu své staré duchovní mapy.
měla jsem vzory věrných
Jako každá jiná mapa měla i ta moje střed i okraj. Ve středu stála církev, kde dobré ženy pekly chléb pro svaté přijímání, žehlily oltářní prádlo a leštily stříbro, které patřilo církevní rodině po generace. Rodiče přiváděli své děti ke křtu a ty děti vyrůstaly s desítkami církevních tet a strýců, kteří je znali jménem… Tito lidé ve středu bránili tomu, aby mapa odletěla.
a uvnitř byl Bůh
Jak se ukázalo, okraj mapy nebyl od středu zas tak daleko… Stačilo jen vyjít z kostela a dojít tam, kde světla ze svatyně již nepronikala temnotou… Tam venku nebyly žádné břidlicové střechy ani cedule k toaletám, žádné tištěné programy ani přátelští uvaděči. Bylo tam jen neplánované setkání s nezkroceným Bohem, jehož jméno bylo nevyslovitelné… Tito lidé na okraji zabránili tomu, aby se mapa stala zbytečnou.
lidé jsou různí
Podle Bible jsou pro duchovní krajinu nezbytné jak střed, tak okraj, ačkoli se od sebe liší, jak jen to jde…. Na obou místech je život …, ale jsou od sebe tak odlišná, že je pro lidi často obtížné … se shodnout na tom, že obě místa skutečně patří na stejnou mapu. Mnoho z toho, co je ve středu jisté, je v divočině nejisté. [1]
Brown Taylorová cítí povolání pokračovat ve svém poslání i po kněžském svěcení:
Mým povoláním je milovat Boha
Mým povoláním bylo milovat Boha a svého bližního, a to bylo něco, co jsem mohla dělat kdekoli, s kýmkoli, s kněžským kolárkem i bez něj. Mé kněžství nebylo tím, co jsem dělala, ale tím, kým jsem byla. V tomto novém světle nic nepřišlo nazmar. Vše, co bylo předtím, bylo požehnáním, a vše, co teprve přijde, bude ještě více. [2]
Prameny:
[1] Barbara Brown Taylor, Leaving Church: A Memoir of Faith (HarperOne, 2012), 170, 171, 172.
[2] Brown Taylor, Leaving Church, 209.
Image credit and inspiration: Richárd Ecsedi, untitled (detail), 2019, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. We trust the way forward even as the unexpected appears just beyond the edges of the map.