Třicátý třetí týden: Utrpení
Otec Richard vyučuje o důvěryhodné autoritě, která náleží těm, kdo s utrpením svého života a světa stáli a „drželi se ho“ – místo aby před ním utíkali a vyhýbali se mu. Ježíš a Maria jsou vzorem takové „síly zůstat“:
Čekej až se utrpení přemění ve vzkříšení
Ježíš na kříži a Maria stojící v jeho blízkosti jsou mocnými svědky proměňující spirituality. Neopětují žádné nepřátelství, nenávist, obvinění ani zlobu, která je na ně namířena. Udržují utrpení, dokud se nestane vzkříšením! To je hlavní tajemství křesťanství. Často nám trvá celý život, než to začneme chápat.
Naše bolest nepatří našemu egu
Bohužel naším přirozeným instinktem je snaha bolest napravit, ovládnout ji, nebo se ji dokonce pošetile pokoušíme pochopit. Ego trvá na pochopení. Proto Ježíš ještě více než lásku chválí určitou vlastnost a nazývá ji vírou. Je to schopnost stát na hranici vnímání, stát na prahu, držet protiklady, dokud nás milost neposune na mnohem hlubší úroveň a do mnohem většího rámce. Naše soukromá bolest není v centru pozornosti, ale je tajemstvím sdíleným s každým krvavým činem a každou slzou vyplakanou od počátku věků. Naše bolest není jen naše vlastní. Normální mysl se s ní nedokáže vyrovnat. Proto vyspělé náboženství vždy učí nějaké formě kontemplace – aby nás zbavilo závislosti na tomto egoistickém, odděleném myšlení. [1]
Přítelkyně CAC Rev. Dr. Jacqui Lewisová se zamýšlí nad moudrou radou přítele, kterou sdílel v nouzi. „Zůstaň tam, kde je bolest,“ řekla:
Nesnaž se před utrpením utéct. Přijmi ho.
Jednou, když jsem truchlila nad tvrdostí roku 2020 – roku poznamenaného politickými otřesy, rasovým násilím, izolací a smrtí v důsledku pandemie, zuřícími ekologickými požáry a požárem, který mi vzal svatyni -, jsem se cítila velmi sklíčená a upřímně řečeno tak zatížená smutkem, že jsem vlastně nevěděla, jak se pohnout dál. Pořád jsem se vrhala do práce, rychle jsem utíkala, abych s tou bolestí něco udělala. Ale vždycky moudrá [moje přítelkyně] Lyn mi řekla:
Počkej na to až obdržíš milost vhledu do utrpení
„Počkej, zůstaň tady. Zůstaň tam, kde je bolest, kde je utrpení, kde je boj. Zůstaň tam. Tam to přijde. Vhled. Poznání. Moudrost. Přesně tam, Jacqui. Ještě to tu není, ale už to přijde. A až přijde, budu ti ji zprostředkovávat. Přijde to, uděláme to společně. Jen na ni počkej. Přijde to.“ . . .
Utrpení je nesnesitelné, ale promění se v lásku (jako při porodu)
Právě tam, kde jste, v bolesti a smutku, právě tam je vhled, tam je odpověď, tam je moudrost. Tam je proměna, tam je znovuzrození. A nejste na to sami. Váš přítel, váš milenec, vaše rodina, váš pomocník – někdo z vaší party ji bude zprostředkovávat s vámi. Uzdravení přijde a vy se vynoříte, zformovaní v milosrdném lůně té nejdivočejší lásky. Bolest při porodu je nesnesitelná. Ale někdo, kdo vás miluje, ví, jak se natáhnout, uchopit vás a držet, dokud to nezvládnete. Vyjdeš z ní lehčí, méně zatížený, připravený na nové příběhy, proměněný těmi starými. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 121.
[2] Jacqui Lewis, Fierce Love: A Bold Path to Ferocious Courage and Rule-Breaking Kindness That Can Heal the World (New York: Harmony Books, 2021), 88–89. Italics in original.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 2, Untitled 3, Untitled 9 (details), 2022, photographs, Colorado, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: The hollow feeling when loved ones are no longer present, like holes in a log. The pain of a thorn piercing skin. This tree has suffered and witnessed suffering. We too have suffered and witness suffering.