Je možné, že pozemská říše, ne navzdory, ale právě díky své složitosti a zubatým hranám, nabízí právě možnosti pro vyjádření určitých aspektů božské lásky, které nemohou být objeveny žádným jiným způsobem?
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Je možné, že pozemská říše, ne navzdory, ale právě díky své složitosti a zubatým hranám, nabízí právě možnosti pro vyjádření určitých aspektů božské lásky, které nemohou být objeveny žádným jiným způsobem?
Umožněte nám objevit krásu spravedlnosti a
inspirovat ostatní k činům. Povzbuďte nás, abychom projevovali
svou dobrotu ve světě. . . .
Právě tam, kde jste, v bolesti a smutku, právě tam je vhled, tam je odpověď, tam je moudrost. Tam je proměna, tam je znovuzrození. A nejste na to sami. Váš přítel, váš milenec, vaše rodina, váš pomocník – někdo z vaší party ji bude zprostředkovávat s vámi.
Chápete, proč musíme mít k utrpení správný postoj? Každý den nás tolik věcí vyvede z míry – i kdyby to byla jen dlouhá zastávka na semaforu. Pamatujte však, že pokud svou bolest neproměníme, jistě ji přeneseme na své okolí, a dokonce i na další generace.
. Naproti tomu přijetí jednoty s utlačovanými a opovrhovanými národy, dát jakoukoli výsadu, kterou máte, k dispozici hnutí za odstranění útlaku a odcizení a za obnovení rovnováhy a celistvosti lidského společenství – taková solidární láska je způsob, jak nejblíže a nejvěrněji následovat Ježíše a připojit se k němu v milovaném společenství.
(Římanům 8:22–23). Pavlova metafora „porodních bolestí“ naznačuje, že utrpení je vetkáno do procesu stvoření od samého počátku a pokračuje až do zrození nového stvoření.
Prožíval jsem , že spolu se vším utrpením a bolestí, existuje také mnoho lidí, kteří podporují ostatní. Že existuje velice mnoho lidského soucitu, mnoho horoucích srdcí která se otevírající pro druhé, která usilují ulevit druhým v jejich utrpení, kteří pečují o druhé, kteří je učí kráčet jinou cestou.
V současném velkém utrpení světa je potřeba si položit otázku: jak naši bolest přijmeme? Budeme za ní vinit ostatní? Pokusíme se jí porazit? Jenže bez bolesti současný ani minulý svět nikdy nebyl (jen jsme se jí naivně vyhýbaly). Bolest se v tom pozitivním smyslu stává nakonec skvělým učitelem, i když s tím v současnosti nesouhlasíme a rozhodně to nechceme připustit. Pokud však bolest pokorně přijmeme, předáme i ostatním významné poselství.