Čtrnáctý týden: Nenoste to sami
Otec Richard nám připomíná, že i když jsme zváni k solidaritě s bolestí druhých, Bůh nese veškerou bolest:
Proč Bůh připouští zlo?
Mnoho lidí se oprávněně ptá, jak může existovat dobrý Bůh nebo spravedlivý Bůh v přítomnosti tolika zla a utrpení ve světě – Bůh s tím zdánlivě nic nedělá. Jak přesně Bůh miluje a udržuje to, co stvořil? To je naše dilema.
Bůh zlem trpí spolu s námi
Věřím – mám-li věřit Ježíši -, že Bůh je trpící láska. Jsme-li stvořeni k Božímu obrazu a je-li na světě tolik utrpení, pak musí trpět i Bůh. Jak jinak bychom mohli pochopit zjevení kříže a to, že ústředním křesťanským logem je nahý, krvácející, trpící člověk?
Naše utrpení je i Kristovo utrpení
Mnozí z nejšťastnějších a nejpokojnějších lidí, které znám, milují ukřižovaného Boha, který chodí s ukřižovanými lidmi, a tak odhaluje a vykupuje jejich neutěšenou situaci jako svou vlastní. Pro ně Ježíš nepozoruje lidské utrpení zpovzdálí, on je nějakým způsobem v lidském utrpení, s námi a pro nás.
Je jen jedno společné utrpení
Utrpení, které neseme, je naší solidaritou s jedinou, univerzální touhou celého lidstva, a tak nás může naučit velkému soucitu a trpělivosti jak se sebou samými, tak s ostatními. Někteří mystikové jdou dokonce tak daleko, že říkají, že existuje jen jedno utrpení; všechno je stejné a všechno je utrpení Boží(viz Koloským 1:24).
kněžka episkopální církve Stephanie Spellersová nám pomáhá pochopit, jak nás naše jediné „propletené“ utrpení podněcuje k solidárním činům:
Solidarita nás spojuje a uzdravuje
Solidarita je láska, která překračuje hranice vytyčené sebestředností, aby vstoupila do situace druhého za účelem vzájemného vztahu a boje, který nás všechny uzdravuje a uskutečňuje milované Boží společenství.
Solidarita je hlas, který konečně chápe: „Nejsi stejný jako já, ale část tebe žije ve mně. Tvoje a moje svoboda byly vždy nerozlučně spjaty. Nyní to vidím a díky tomu, co vidím, se rozhoduji žít jinak. Půjdu tam s tebou, kvůli tobě i kvůli sobě.“. . .
Láska a přátelství je protilátkou proti útlaku
Latinskoamerická teoložka Ada María Isasi-Díaz [1943-2012] shrnuje solidaritu jako „spojení spřízněných osob“, které společně usilují o „rozvinutí naší ‚příbuznosti‘ s Bohem“. [1] Nejde o to, kdo v boji zvítězí nebo prohraje, nebo dokonce kdo si zajistí dostatek spojenců, aby obrátil dynamiku moci. Isasi-Díaz chce, abychom viděli, že láskyplné a obětavé přátelství, které je jádrem solidarity, je samo o sobě protilátkou proti hříchu a útlaku.
Individualismus spojený se sobectvím nás od Boha oddělují
Nadvláda, kontrola a chování zaměřené jen na sebe nebo skupinu nás odcizují a oddělují od Boha, od sebe navzájem a od nás samých jako milovaných Božích dětí. Naproti tomu přijetí jednoty s utlačovanými a opovrhovanými národy, dát jakoukoli výsadu, kterou máte, k dispozici hnutí za odstranění útlaku a odcizení a za obnovení rovnováhy a celistvosti lidského společenství – taková solidární láska je způsob, jak nejblíže a nejvěrněji následovat Ježíše a připojit se k němu v milovaném společenství.[2]
Prameny:
[1] Ada María Isasi-Díaz, “Solidarity: Love of Neighbor in the 21st Century,” in Lift Every Voice: Constructing Christian Theologies from the Underside, ed. Susan Brooks Thistlethwaite and Mary Potter Engel, rev. ed. (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1998), 32.
[2] Stephanie Spellers, The Church Cracked Open: Disruption, Decline and New Hope for Beloved Community (New York: Church Publishing, 2021), 107, 109.
Adapted from Richard Rohr, A Spring Within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 120, 122.
Image credit: Jenna Keiper, Wire (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Paul Thompson, Untitled Icons (detail), 2021, video still, New Mexico. Jenna Keiper, Wire II (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: When the weight of the suffering of the world closes around us, we can easily feel suffocated from the grief and pain. What would happen if in these moments we reached out to connect with others? In grief and pain, together. Not alone. Together.
strojový překlad https://chlapi.cz/home!2