Čtrnáctý týden: Nejde to nosit sami
V září 2020 papež František hovořil o bolesti a utrpení způsobeném pandemií COVID-19. Pokračující krize po celém světě přinesla větší sílu jeho poselství solidarity :
Společně a solidárně
Abychom se z této krize dostali lépe než dříve, musíme tak učinit společně; společně, ne sami. Dohromady. Nezvládneme to sami. Nejde to. Buď to zvládneme společně, nebo to nezvládneme. Musíme to udělat společně, všichni, solidárně. . . .
Závislost globálního světa vylepšit o solidaritu
Velký svět není nic jiného než globální vesnice, protože všechno je vzájemně propojené, ale ne vždy tuto vzájemnou závislost přetváříme v solidaritu. Mezi Mezi vzájemnou závislostí a solidaritou je dlouhá cesta. Sobectví – jednotlivců, národů a skupin s mocí – a ideologická strnulost místo toho udržují „struktury hříchu“. [1]
Papež František mluví o Letnicích (Sk 2,1-3) jako o příkladu Božího Ducha inspirujícího solidaritu, o rozmanitých tvorech sjednocených ke sdílení osvobozující Boží lásky:
Vlastně jsme všichni bratři a sestry
Duch vytváří jednotu v rozmanitosti, vytváří harmonii. . . . Každý z nás je nástrojem, ale nástrojem společenství, který se plně podílí na budování společenství. Svatý František z Assisi to dobře věděl a inspirován Duchem dal všem lidem, či spíše tvorům, jméno bratr nebo sestra. Dokonce i vlka oslovil bratře vlku, vzpomeňte si.
Duch svatý respektuje rozmanitost
Letnicemi se Bůh zpřítomňuje a inspiruje víru celého společenství sjednoceného v rozmanitosti a solidaritě. Rozmanitost a solidarita sjednocené v harmonii, to je cesta. . . . Rozmanitost v solidaritě má v sobě také protilátky, které uzdravují společenské struktury a procesy, které degenerovaly do systémů nespravedlnosti, systémů útlaku. Proto je solidarita dnes cestou, kterou se máme vydat k postpandemickému světu, k uzdravení našich mezilidských a sociálních neduhů. Jiná cesta neexistuje. Buď se vydáme cestou solidarity, nebo se situace ještě zhorší. Chci zopakovat toto: člověk nevychází z krize stejný jako dřív. Pandemie [Otec Richard: a válka na Ukrajině] je krize. Z krize vyjdeme buď lepší, nebo horší než předtím. Je na nás, abychom si vybrali. A solidarita je skutečně způsob, jak z krize vyjít lepší, nikoli jen s povrchními změnami, s čerstvým nátěrem, aby vše vypadalo dobře. Ne. Lepší!
Solidarita je forma Boží lásky
Uprostřed krize nám solidarita vedená vírou umožňuje převádět Boží lásku do naší globalizované kultury, a to nikoliv stavěním věží nebo zdí – a kolik zdí se dnes staví! -, které rozdělují, ale pak se zhroutí, ale vzájemným propojováním komunit a udržováním procesů růstu, které jsou skutečně lidské a pevné. A k tomu pomáhá solidarita. . . .
Nechme se povzbudit tvořivým Duchem
Uprostřed krizí a bouří nás Pán volá a vyzývá, abychom znovu probudili a aktivovali solidaritu, která je schopna dát pevnost, podporu a smysl tomuto času, v němž se zdá, že všechno ztroskotalo Kéž nás tvořivost Ducha svatého povzbudí k vytváření nových forem důvěrně známé pohostinnosti, plodného bratrství a všeobecné solidarity.