Třicátý třetí týden: Utrpení
Otec Richard popisuje dvě cesty, kterými nás utrpení může zavést – cestu, která nás naplňuje hořkostí, záští a obviňováním, nebo cestu, která obměkčuje naše srdce, aby rostlo blíže k Bohu. Pro mnohé z nás je utrpení koloběhem. Vracíme se tam a zpět, držíme se a necháváme jít, uzdravujeme se, znovu zraňujeme a znovu se uzdravujeme.
Vzdej se obrany a kontroly – stejně nemáš v utrpení na výběr
Když jsme uvnitř velké lásky a velkého utrpení, máme mnohem větší možnost vzdát se kontroly svého ega a otevřít se celému poli života. Ve velkém utrpení se věci dějí proti naší vůli – což z něj dělá utrpení. Časem se můžeme naučit vzdát se svého obranného stavu, protože zdánlivě nemáme na výběr. Situace je taková, jaká je, ačkoli se budeme nevyhnutelně pohybovat ve fázích popírání, hněvu, smlouvání, rezignace a (doufejme) přijetí.
Najdi si k utrpení správný postoj
Utrpení nám může připadat nesprávné, smrtelné, absurdní, nespravedlivé, nemožné, fyzicky bolestivé nebo jen přesahující naši komfortní zónu. Chápete, proč musíme mít k utrpení správný postoj? Každý den nás tolik věcí vyvede z míry – i kdyby to byla jen dlouhá zastávka na semaforu. Pamatujte však, že pokud svou bolest neproměníme, jistě ji přeneseme na své okolí, a dokonce i na další generace.
Na okraji našich sil padáme do rukou živého Boha a modlíme se
Utrpení nás samozřejmě může vést jedním ze dvou směrů: (1) může nás velmi zatrpknout a způsobit, že se uzavřeme do sebe, nebo (2) nás může učinit moudrými, soucitnými a naprosto otevřenými, protože naše srdce změklo, nebo možná proto, že máme pocit, že už nemáme co ztratit. Utrpení nás často přivádí až na samý okraj našich vnitřních zdrojů, kde „padáme do rukou živého Boha“ (Žid 10,31), i když si nejsme jisti, zda v Boha věříme!
Bože zbav nás od zlého a nedovol mi zahořknout
Všichni se musíme modlit o milost této druhé cesty obměkčení a otevření. Domnívám se, že právě to je smyslem věty „zbav nás od zlého“ v modlitbě Otče náš (modlitba Páně). V této větě neprosíme o to, abychom se vyhnuli utrpení. Je to, jako bychom se modlili: „Až přijdou velké zkoušky, Bože, drž se mě a nedovol, abych zahořkl nebo se stal obviňujícím“ – což je zlo, které vede k mnoha dalším zlům.
—ať si hlouběji uvědomím svoji duši
Boj s vlastním stínovým já, čelení vnitřním konfliktům a morálním selháním, prožívání odmítnutí a opuštění, každodenní ponižování nebo jakákoli forma omezení: to vše jsou brány k hlubšímu uvědomění a rozkvětu duše. Tyto zkušenosti nám poskytují privilegované okno do nahého teď, do přítomného okamžiku, protože nám do tváře hledí nemožné rozpory.
…a pozvi mne do kontemplativní mysli
Tolik potřebné uzdravení, odpuštění toho, co je, a „oplakávání“ a přijetí vlastní vnitřní chudoby a rozporů jsou často nezbytné zkušenosti, které člověka zvou do kontemplativní mysli. (Pavel to činí nezapomenutelným způsobem od hlubin listu Římanům 7,14-15 až po výšiny své mystické poezie v listu Římanům 8).
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Naked Now: Learning to See as the Mystics See (New York: Crossroad Publishing, 2009), 122–123, 127.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 2, Untitled 3, Untitled 9 (details), 2022, photographs, Colorado, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: The hollow feeling when loved ones are no longer present, like holes in a log. The pain of a thorn piercing skin. This tree has suffered and witnessed suffering. We too have suffered and witness suffering.