45. týden: Žít podle Kázání na hoře-Středa, 5. listopadu 2025
V roce 1942 založil Clarence Jordan v Georgii farmu Koinonia jako pacifistický, mezirasový „ukázkový pozemek“ pro království Boží. Jordan chápal evangelium jako něco, co si křesťané musí vědomě zvolit, aby podle něj žili.
Evangelia jsou návrhem pro život
Boží království na zemi je konkrétním návrhem Ježíše lidstvu. Ačkoli Kázání na hoře není úplným vyjádřením tohoto návrhu (k tomu jsou zapotřebí všechna čtyři evangelia), obsahuje mnoho z jeho hlavních bodů.
Je tedy zcela přirozené, že se Ježíš na samém začátku zabývá otázkou, jak vstoupit do království, nebo jak se stát jeho občanem.
Blahoslavenství jsou schody k přítomnému duchovnímu životu
Prvních sedm blahoslavenství [Matouš 5:3–9] právě to dělá. Jsou to kroky do království, schody k duchovnímu životu… Nejedná se o požehnání vyslovená nad různými druhy lidí – pokornými, milosrdnými, čistými srdcem a tak dále. Jsou to spíše etapy v zkušenosti pouze jedné skupiny lidí – těch, kteří vstupují do království a kteří jsou v každé etapě požehnáni. Království je samozřejmě požehnáním a každý krok do něj se podílí na jeho požehnání. Toto požehnání přichází s učiněním kroku a není odloženo jako budoucí odměna. Ježíš řekl: „Blahoslavení jsou…“.
První krok k tomu, aby se člověk stal synem nebo dcerou, nebo byl zplozen shůry, nebo vstoupil do království, nebo byl spasen, nebo nalezl věčný život – jakkoli to chcete nazvat – Ježíš formuluje takto:
Chudí v duchu znamená. Už nyní potřebovat Boží království
„Chudí v duchu mají podíl na božském požehnání, neboť jejich je království nebeské“ [Jordanův překlad].
Co Ježíš myslí „chudými v duchu“? V Lukášově zprávě je to prostě „vy chudí“. O jakém druhu chudoby mluví? Pokud máte hodně peněz, pravděpodobně řeknete duchovní chudoba. Pokud máte málo peněz nebo žádné, pravděpodobně řeknete fyzická chudoba. Bohatí budou děkovat Bohu za Matouše; chudí budou děkovat Bohu za Lukáše. Oba řeknou: „On mě požehnal!“ Kdo tedy skutečně dostal požehnání?
Pravděpodobně ani jeden. Právě tento postoj sebechvály, sebeospravedlňování a sebeuspokojení totiž lidem bere pocit velké potřeby království a jeho požehnání. Když jeden řekne: „Nepotřebuji být chudý na věci; jsem chudý na duchu,“ a druhý řekne: „Nepotřebuji být chudý na duchu, jsem chudý na věci,“ oba se ospravedlňují takoví, jací jsou, a říkají unisono: „Nepotřebuji.“ S tímto výkřikem na rtech se nikdo nemůže kát…
Není to ani bohatství, ani chudoba, co lidem brání ve vstupu do království – je to pýcha.
Chudí v duchu tedy nejsou pyšní v duchu. Vědí, že v sobě – ve všech lidech – mají málo duchovních zdrojů, pokud vůbec nějaké. Potřebují pomoc shora. Zoufale potřebují království nebeské. A protože cítí svou velkou potřebu království, dostanou ho.
Prameny:
Clarence Jordan, Sermon on the Mount, rev. ed. (Judson Press, 1993), 8–10.
Image credit and inspiration: Rachel Spina, untitled (detail), 2023, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The woman watches the child marvel at the flowers—each of them practicing the Beatitudes by noticing and honoring what is small and vulnerable.