Čtvrtý týden: Všichni patří
Představte si, že jste mezi učedníky v Janově evangeliu, kteří se po Ježíšově smrti shromáždili v Jerusalemu (Brian McLaren )
V náhorní místnosti v Jeruzalémě
Bojíme jsme se. Je první nedělní noc, pouhé tři dny po Ježíšově smrti. Opravdu se bojíme! Bojíme se vjít ven, aby nás někdo nepoznal jako Ježíšovi přátele a neudal nás úřadům.
Ustrašení učedníci
Tak zůstáváme. Jsme napnutí,zaskočení, plní úzkosti. To, co se stalo v pátek bylo ošklivé. Nechceme to zažít sami na sobě. Každého zvuku se lekáme. Ale najednou jsme všichni pocítili něco zvláštního. Podvědomou přítomnost Ježíše. Ale to je přece nemožné. Jak by mohl bát s námi?….
A právě té noci jsme se naučili něco zásadního. Začínali jsme chápat vzkříšení.
Evangelium pro vyděšené
Evangelium není pro statečné lidi. Je pro nás vyděšené, i když ve skrytu srdce jsem ochotni začít statečnými být. Evangelium není jen pro věřící. Je také pro pochybující, jako byl Tomáš. Pro ty, co si přejí uvěřit přes všechnu vnitřní skepsi. Není jen pro dobré lidi. Je pro ty normální jako jste vy nebo já a nebo tady náš Tomáš a nebo Petr.
Evangelium pro ženy
A měl bych dodat, že evangelium není jen pro nás muže. Není žádným tajemstvím, že muži v naší kultuře často zacházejí se ženami jako s méněcennými. Dokonce i při zmrtvýchvstání, když Máří Magdaléna bez dechu prohlašovala, že Pán vstal z mrtvých, my muži jsme jí neprojevili příliš úcty. Dnes už si jsme vědomi, že Pán nám tím chtěl něco sdělit. Už víme proč se nezjevil mužům, ale první se zjevil ženě. Když se ohlížíme zpět, uvědomujeme si, že se Ježíš k ženám choval s větším respektem, než my muži.
Evangelium pro skutečné přátelství
Pro to co jsme tu noc zažili, máme dnes jedno důležité slovo: přátelství ve společenství. Společenství je o sounáležitosti. A sounáležitost není založena na postavení, úspěchu a nebo pohlaví. Je založena na hluboké víře, že záleží úplně na každém z nás, že každý je v něm vítán a každý je milován, bez podmínek, bez výjimek. Nemyslíme tím sounáležitost, kterou mají na vrcholu žebříku VIP, kteří si myslí, že jsou ti nejlepší. Ale o mluvíme sounáležitosti na dně, mezi všemi ostatními lidmi, mezi všemi našimi selháními. Myslíme tím sounáležitost pro poražené, kteří někdy sice vylezli po žebříku nahoru, ale pak spadli. A nebo pro ty co nikdy neměli šanci vylézt nahoru.
Evangelium pro všechny
Ale ať už se stane s naším společenstvím cokoliv, od té noci víme, že jsme se stali společenstvím, komunitou, kde každý, kdo chce být s námi, bude vítán. Ježíš nám ukázal svá zranění a my si začínáme uvědomovat, že už nemusíme skrývat ta svá.
Evangelium pro život
Takže naše společenství je pro zraněné lidi a pro vyděšené lidi a pro lidi, kteří chtějí věřit, ale mají pochybnosti čemu nebo jak uvěřit. Když budeme spolu takoví jací doopravdy jsme, začneme růst, znovu uvěříme, získáme novou naději, budeme znovu žít.
Brian D. McLaren, We Make the Road by Walking: A Year-Long Quest for Spiritual Formation, Reorientation, and Activation (New York: Jericho Books, 2014), 173, 174–175.
Image Credit: Brian McLaren, Untitled 10-12 (detail), 2021, photograph, United States. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States.
The creative team at CAC sent a single-use camera to Brian McLaren as part of an exploration into contemplative photography. His photos are featured here in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image Inspiration: The two outside photos in this triptych can appear spare, bare, or apart. The photo in the middle brings together a collection of unique items supported by the table. What happens when we are intentional about connection, or together-ing, rather than other-ing?