Desátý týden: Poutě
Pokračujeme ve sdílení úryvků z přednášek otce Richarda z roku 1983 o poutnictví. V této přednášce z francouzských Lurd nabízí Richard historické souvislosti praktických úkonů, které museli poutníci vykonat před tím, než podstoupili duchovní pouť.
Připravit se na pouť…
Ve vrcholném středověku byly pro poutníky napsány nejrůznější knihy. Byly to duchovní knihy, které poutníky vedly k tomu, jak se připravit. Předtím, než se vydali na pouť, byla nutná příprava.
…v přípravě na pouť srovnat své vztahy – odpuštění
Především bylo třeba se vyrovnat se všemi, kterým jste kdy ublížili. Také pokud jste šli na pouť s nějakým neodpuštěním, nemohla to být dobrá pouť. Nemohli jste opustit své město, dokud jste neodpustili všem, kteří vám kdy ublížili. Jistě, za tento postoj se můžeme modlit na začátku každé pouti: aby Bůh udržoval naše srdce otevřená a milující, protože pouť nemůže být jen turistickým výletem. Smyslem pouti je vnitřní cesta. Především je to vnitřní cesta uskutečněná navenek.
Richard se dělí o naději, že se jeho spolubratři na takovou vnitřní cestu vydají:
Nejsi turista, ale poutník
Až se za tři týdny nebo méně vrátíme domů, pokud se neuskutečnila žádná vnitřní cesta, tak jsme opravdu neuskutečnili pouť. Rozumíte? Byli jsme jen turisté. Cestovali jsme a říkali: „Viděl jsem tohle a tamto a koupil jsem si tohle“ a tak dále. Ale to dělá turista, ne poutník. A Bůh nás povolal na pouť.
Požádat o svolení k pouti svoji rodinu a věřitele
Za druhé, a to je praktická, zajímavá věc, pokud se chystali na pouť, museli poutníci nejprve požádat o svolení svou ženu, manžela a rodinu. Šlo o to, aby doma nechali všechno, co je ve správném vztahu. Pokud měli nějaké hmotné dluhy, museli je před odjezdem také zaplatit. Nemohli se vydat na pouť, dokud neměli zaplacené duchovní a fyzické dluhy a dokud neměli povolení od všech správných lidí.
Pouť je vnitřní modlitba spolu s modlitbou těla při chůzi
Dále museli jít před odjezdem ke zpovědi. Někdy v průběhu pouti se za velmi vhodné považovalo oslavit nějaké smíření. Opět tu bylo to očišťování, to odpouštění. Možná ti z nás, kteří už byli dole v Grottě [1], viděli na druhém konci umyvadlo s vodou a slova, která Maria řekla Bernadettě. Stojí tam: „Jdi si umýt tvář a očisti svou duši.“ A tak se stalo. Jaký symbol smíření! Je to modlitba. Pouť je především modlitba tělem a je to modlitba nohama. Je to vnější modlitba a vnější modlitba tě stále volá k vnitřní modlitbě.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovloli vložit překladatel
Prameny:
[1] The Grotto of Massabielle is the place where the Virgin Mary is said to have appeared to Bernadette Soubirous in 1858.
Adapted from Richard Rohr, On Pilgrimage: Lourdes, Holy Land, Assisi, Rome (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), CD. No longer available for purchase.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 2, used with permission. Les Argonauts, Camino de Santiago, Unsplash. Jenna Keiper, Winter Bird. Used with permission. Click here to enlarge image.
On pilgrimage, people are changed through the simple act of walking.