Až se za tři týdny nebo méně vrátíme domů, pokud se neuskutečnila žádná vnitřní cesta, tak jsme opravdu neuskutečnili pouť. Rozumíte? Byli jsme jen turisté. Cestovali jsme a říkali: „Viděl jsem tohle a tamto a koupil jsem si tohle“ a tak dále. Ale to dělá turista, ne poutník. A Bůh nás povolal na pouť.
Svátostná realita
Pamatujte, že Stvořitel je vítr na mé tváři, déšť v mých vlasech, slunce, které mě ohřívá. Stvořitelem jsou stromy, skály, trávy, majestát oblohy a intenzivní tajemství vesmíru. Stvořitel je dítě, které se na mě chichotá ve frontě na potraviny, žebrák, který mi připomíná, jak jsem opravdu bohatý
Svátostné vidění
Ve stvoření je cítit vtělená Boží přítomnost, která se třpytí a odhaluje svatost všech věcí. Všimněte si, jak vaše smysly ožívají, když se procházíte světem s vědomím jeho svátostné povahy. Co vám vaše oči, uši, nos, ústa a kůže prozrazují o tom, jak je Bůh živý ve světě kolem vás?
Když se s námi Bůh setkává
Každý den máme na výběr, zda se připojíme k radosti, zda se napijeme sladkého vína nezasloužené milosti, nebo zda budeme trucovat jako Jonáš, hádat se o spravedlnost jako zaměstnanci vinice, mít odpor k vlastní rodině jako marnotratný starší bratr.