Dvacátý šestý týden: Rozjímání o krizi
Neexistuje jen takzvaná temná noc duše, ale [také] temná noc světa. Co když je náhodou naše doba vývoje dobou temné noci – dobou krize a přechodu, kterou je třeba pochopit, má-li být součástí učení se nové vizi a harmonii lidského druhu a planety?
-Constance FitzGeraldová, „Impasse and Dark Night“ (Bezvýchodná situace a temná noc)
Katolická teoložka a karmelitánka sestra Constance FitzGeraldová používá výraz „impas“ k popisu situace, kdy čelí rozsáhlé zkušenosti krize:
Zklamání, cynismus, beznaděj je jen slepá ulička
Slepou uličkou myslím to, že z toho, co člověka vězní, neexistuje žádné východisko, žádná cesta, žádný rozumný únik, žádné možnosti v dané situaci. Ve skutečné slepé uličce se zastaví každý normální způsob jednání….. Celá životní situace trpí vyčerpáním, má na sobě napsáno slovo limity. Dorothée Soelleová to popisuje jako „nevyhnutelné utrpení“….. [1] Jakýkoli pohyb ven, jakýkoli další krok je zrušen a nejnebezpečnějším pokušením je vzdát se, skončit, poddat se cynismu a zoufalství tváří v tvář zklamání, rozčarování, beznaději a ztrátě smyslu, které člověka obklopují.
Navzdory potenciálnímu zoufalství nachází FitzGerald uprostřed osobní i společenské bezvýchodné situace možnost naděje a proměny:
Podvol se krizi, ale dál věř
Situace bez potenciálu je paradoxně zatížena potenciálem….. Ačkoli se zdá, že se nic nepohybuje kupředu, člověk je ve skutečnosti na cestě domů do exilu – pokud se dokáže správným způsobem podvolit, reagovat s plným vědomím svého utrpení v bezvýchodné situaci, a přesto se odvážit věřit, že nové možnosti, přesahující bezprostřední vidění, mohou být dány…..
Pokud ego nevyžaduje krizi rozumět, objevíme Boží tvář
Psychologové a teologové, básníci a mystici nás ujišťují, že slepá ulička může být podmínkou tvůrčího růstu a transformace … pokud ego nepožaduje porozumění ve jménu kontroly a předvídatelnosti…..
Naše zkušenost s Bohem a naše spiritualita musí vyplynout z naší konkrétní historické situace a proto, že naše doba a místo v dějinách nás staví tváří v tvář hluboké společenské slepé uličce. Bůh zde vznáší požadavky na obrácení, uzdravení, spravedlnost, lásku, soucit, solidaritu a společenství. Zde se objevuje Boží tvář, Bůh, který umírá v lidech a povstává v lidské svobodě a důstojnosti.
Připusťme si, že jsme součástí doby
Uzavíráme si cestu k proniknutí Boha do našich životů, pokud si nedokážeme připustit do vědomí situace hluboké bezvýchodnosti, kterým čelíme osobně i společensky….. Zkoušky „bez východiska“ v našem osobním životě jsou jen součástí mnohem děsivějších situací národní a mezinárodní bezvýchodné situace, které vytvořily společenské, ekonomické a politické síly naší doby….
Modlitba nás osvobodí
Pouze v procesu, kdy se tato slepá ulička dostane do modlitby, do perspektivy Boha, který nás miluje, bude naše společnost osvobozena, uzdravena, změněna, přivedena k novým paradoxním vizím a osvobozena pro nenásilné, nesobecké, osvobozující jednání, tedy osvobozena pro společenství na této planetě Zemi. Jde tu o smrt, o umírání, abychom viděli, jak být a jednat ve prospěch Boha ve světě.
Prameny:
| [1] Dorothee Soelle, Suffering, trans. Everett R. Kalin (Philadelphia, PA: Fortress Press, 1975), 19. Constance FitzGerald, “Impasse and Dark Night,” in Desire, Darkness, and Hope: Theology in a Time of Impasse, ed. Laurie Cassidy and M. Shawn Copeland (Collegeville, MN: Liturgical Press Academic, 2021), 78–79, 80, 81, 91–92, 94. Essay originally published in 1984. Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Untitled, watercolor. CAC Staff, Untitled, watercolor. Izzy Spitz, Field Study 2, oil pastel on canvas. Used with permission. Click here to enlarge image. When the world swirls around us we go to the sacred center. |