Jedenáctý týden: Terezie z Ávily
Kontemplativní učitelka Tessa Bielecki zachycuje lásku Terezie z Ávily k Bohu, která se projevuje skrze stvoření:
Tereza milovala život
Terezie nás učí, jak prožívat lidské dobrodružství s chutí a nadšením. Byla zamilovaná do všech rozměrů života: do lidí a míst, do hudby, smíchu a oslav, do přírody a její hojnosti.
Čerpala z knihy přírody
Její nadšení vidíme v živých obrazech, které čerpá ze své zkušenosti se zemí. Mluví o slunci, větru a dešti, mracích, křišťálu a padajících kometách, bouřích, hromobití a bleskách. Boha nazývá Sluncem v nitru duše, které vrhá zářivé světlo do všech koutů našeho bytí. Při modlitbě se Terezie ráda dívala na pole a květiny a „četla“ si z knihy přírody. Ráda žila v blízkosti vody, s dobrou půdou a zahradami…..
Bůh je Bohem krásy a stvoření
Terezie nás vybízí, abychom při modlitbě zahrnovali přírodu, protože příroda nás probouzí a připomíná nám Stvořitele. Nemůže zadržet svou chválu a oslavuje Boha jako Pána světa a Krásu převyšující všechny ostatní krásy. „Kdo by mohl vyjevit vznešenost, s jakou se zjevuješ!“ volá v jedné ze svých spontánních modliteb. „Ó můj Bože, Bože, Bože, původce všeho stvoření! A co je to za stvoření, když Ty, Pane, toužíš stvořit další? Ty jsi všemohoucí, Tvá díla jsou nepochopitelná.“
Kdekoliv můžeme rozjímat nad Boží moudrostí
Když se nám nedaří modlit, doporučuje Terezie obrátit se k přírodě: „Jděte na nějaké místo, odkud je vidět na oblohu, a projděte se trochu nahoru a dolů.“ Protože Bůh je nekonečný a všudypřítomný, někdy se radujeme stejně tak z rozjímání o stvoření jako z rozjímání o Božství. Proč se omezovat jen na jedno z tajemství stvoření, když jich je tolik? Terezie zmiňuje tajemství vody, krahujce a drobného mravence. Kterékoli z nich stačí na celou dobu modlitby, která nás ponoří do Božího úžasu a moudrosti. Co by se stalo, kdybychom znali „vlastnosti každé stvořené věci“?
Bielecki ukazuje, jak Terezie čerpala z přírody, aby popsala cestu duše s Bohem:
Každý tvor v přírodě nás může inspirovat
Protože [Terezie] žila v blízkosti země, říkala, že duchovní život je jako včely, které vyrábějí med, bource morušového, který spřádá své kokony, a ryby, které plavou v tekoucím potoce. V závislosti na stupni našeho duchovního růstu můžeme být jako myši, ropuchy nebo hadi, poletující můry, motýli, holubice, divocí koně nebo zranění jeleni. S Boží majestátností se můžeme setkat jako mocný orel nebo řvoucí lev.
Ať je náš vztah k životu jako tekoucí voda, ne jako kalná bažina
Tereziným oblíbeným obrazem přírody byla voda. Hojně mluví o tekoucích pramenech, tůních, studánkách a fontánách, řekách, vlnách a moři a nabádá nás, abychom zavlažovali svá srdce vodou Života. Když místo toho zahlcujeme svůj život malichernostmi a nekonečnou roztěkaností, vidí nás zabředlé v bažině, jak se snažíme dostat kalnou vodu z louže.
Oheň nám připomíná planoucí Boží lásku k nám
Tereza také milovala obrazy ohně. Rozděláme-li si oheň v obývacím pokoji nebo v divočině, můžeme spolu s ní přemýšlet o zuřícím požáru, který nás rozněcuje ohněm božské lásky.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Tessa Bielecki, Holy Daring: The Earthy Mysticism of St. Teresa, the Wild Woman of Ávila, 2nd ed. (Rhinebeck, NY: Adam Kadmon Books, 2016), 11–12.
Image credit: A path from one week to the next—Les Argonauts, Camino de Santiago, Unsplash. Jenna Keiper, Winter Bird. Jenna Keiper, Mystic. Used with permission. Click here to enlarge image.
Perched in solitude, in communion with the Beloved.