Dvacátý čtvrtý týden: Jedna realita
Učitel CAC James Finley se dělí o to, jak zažil „jednotu přítomnosti, která jediná je nakonec skutečná“, když byl mnichem v Getsemanském opatství:
Bůh mne objímal svojí přítomností
Jednoho dne, když jsem chodil sem a tam po půdě kláštera a četl žalmy, jsem si začal uvědomovat, že to, co máme tendenci považovat za vzduch, je ve skutečnosti Bůh. Jemným, vnitřním způsobem jsem cítil, že chodím sem a tam v atmosférické, všeobjímající přítomnosti Boha, který mě udržuje dechem….
Bůh je se mnou v mém dýchání
Nejintimnější hloubkou tohoto okamžiku probuzení bylo prosté vědomí, že Bůh, který mě dech po dechu udržuje v životě, mě zná skrz naskrz jako milost v milosti. Byl jsem tak uchvácen intimní hloubkou mé přítomnosti, k níž takto přistupovala Boží přítomnost, že jsem přestal číst žalmy a prostě jsem seděl na balíku slámy a dýchal Boha, zatímco jsem se díval na louku…..
Bůh mne zná skrz naskrz
Ještě úžasnější bylo, že toto milostivé vědomí Boha a mě, jak se navzájem vdechujeme a vydechujeme, pokračovalo po další tři dny. Ne že bych chodil v nějakém transu. Vlastně spíše naopak, protože jsem se cítil velmi přítomný každé věci, kterou jsem během dne dělal, ale přítomný ve všudypřítomném základním vědomí, že jsem v přítomnosti Boha, který mě podporuje dech po dechu, zná mě skrz naskrz s pronikavým smyslem pro milosrdenství bez konce.
Byli jsme sjednoceni, byli jsme jedno
Třetí den mého způsobu života plného Božího dýchání připadl na neděli…. Když jsem kráčel po [úzké] polní cestě s převislými korunami stromů, zastavil jsem se a dotkl se listu visícího z nízko položené větve. Když jsem se listu dotkl, vzhlédl jsem a spatřil jsem jediný mrak visící na jasně modré obloze a zašeptal: „Je to jeden!“.
Přítomnost mne přijala mezi sebe
¨Nekonečná Boží přítomnost, kterou jsem dýchal, mrak na obloze, list, kterého jsem se dotýkal, země, na níž jsem stál, a bezprostřední pocit, že jsem požehnán a probuzen touto všezahrnující přítomností, byly v tom okamžiku v mém vědomí jako nevysvětlitelně a všudypřítomně jedno. Prosím, vězte, že slova, kterými se snažím popsat tuto důvěrně realizovanou jednotu, jsou ve srovnání s transcendentní jednotou, která přesahuje slova a kterou jsem měl tu čest zažít, povrchně a slovně ochuzena.
Přítomnost je nekonečná a opravdu skutečná
Dojat všeobjímající přítomností, do níž jsem byl ponořen, jsem sešel z cesty na pole, kde jsem se posadil do vysoké trávy, kterou hýbal silný vítr s modrou oblohou nad hlavou, a to vše jsem prožíval jako tělesnou rozmanitost nekonečné jednoty přítomnosti, která jediná je nakonec skutečná.
Prameny:
James Finley, The Healing Path: A Memoir and an Invitation (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2023), 66–67, 68–69.
Image credit: A path from one week to the next— Izzy Spitz, Untitled. CAC Staff, Untitled. Izzy Spitz, Untitled. Watercolor. Used with permission. Click here to enlarge image.
Our divinely-given identities and experiences color our horizons like a sunrise.