Třicátý pátý týden: Kontemplativní srdce
James Finley se v rámci virtuálního ústraní pro posluchače podcastu Turning to the Mystics dělí o svou moudrost, jak žít kontemplativní způsob života ve světě:
Kontemplovat znamená věnovat pozornost něčemu v přítomném okamžiku
Kontemplativní způsob života se tak nazývá proto, že je to způsob života věnovaný pěstování kontemplativní zkušenosti. To je naše výchozí místo. Kontemplovat znamená pozorně pozorovat, věnovat pozornost. Většiny věcí, kterých si všímáme, si všímáme jen tak mimochodem, na cestě za něčím jiným; pak nám čas od času něco dá důvod k zastavení. Něco nás zaujme nebo upoutá naši pozornost a nás to na chvíli přitáhne k zamyšlení nebo k přemýšlení o tom, co nás takto probudilo. [1]
Finley uvádí příklady okamžiků, v nichž se probouzíme k Boží přítomnosti v „kosmickém tanci“:
Otevře se vesmír
Bez varování se ocitneme v propasti hvězdné oblohy nebo zjistíme, že naše srdce probodl dětský smích či nečekané zjevení tváře milovaného člověka. Bez varování ztrácíme půdu pod nohama v tichu přerušeném a v přerušení prohloubeném šplouchnutím žáby, o níž jsme nevěděli, že tam je.
A chce s námi tančit
Na takových chvílích je mimořádné to, že v nich není přítomno nic, co by přesahovalo běžný rámec. Je to jen hvězdná obloha, hrající si dítě. Je to jen prvotní věc života, která se nečekaně prodrala skrz síť názorů a obav, jež nás až příliš často vězní ve svém kouzle. Je to jen život v bezprostřednosti přítomného okamžiku, než začne myšlení. Zde, v této nepředvídané bezbrannosti, je nám dopřána kontemplativní zkušenost, jakkoli nejasná, že jsme kosmickým tancem Boha, že přítomný okamžik, právě takový, jaký je, je již ve své nejhlubší aktuálnosti plností sjednocení s Bohem, které hledáme. [2]
Kontemplativní způsob života volíme tehdy, když tyto okamžiky probuzení rozpoznáváme a vracíme se k nim:
Ale co dál?
Tyto okamžiky pominou a skutečnou otázkou pro nás pak je: „Co bude dál?“. Příliš často se bohužel neděje nic dalšího. Brána do nebe se otevřela a váš mobilní telefon se vypnul. Už jste přišli pozdě na schůzku. Nic se nestalo dál.
Potřebujeme se ponořit do hlubiny vlastního života a přijmout dar svaté nespokojenosti
Někdy se však stane to, že ačkoli okamžik pominul, zamyslíte se nad ním zpětně a uvědomíte si, že tento nenápadný okamžik byl jakýmsi návratem domů. Usadili jste se, s pocitem jako „patřím sem“. Když začnete chápat svůj život ve světle těchto okamžiků, uvědomíte si ten pocit, že kloužete po povrchu hlubin vlastního života. Je to o to nešťastnější, že nevysvětlitelná Boží jednota s námi se skrývá v hlubinách, nad kterými kloužeme. Pak je tu dar svaté nespokojenosti. Říkáme si: „Nelíbí se mi, že takhle žiju“. Nelíbí se mi žít ve vyhnanství z tohoto vnitřního bohatství, které mě čas od času navštíví a oživí mě zevnitř….. Chci setrvávat v hlubinách, které tak letmo zahlédnu. [3]
Prameny:
[1] Adapted from James Finley, Turning to the Mystics: Virtual Retreat, day 2 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2022). Video and transcript unavailable.
[2] James Finley, The Contemplative Heart (Notre Dame, IN: Sorin Books, 2000), 24–25.
[3] Finley, Turning to the Mystics: Virtual Retreat, day 2.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Izzy Spitz, Chemistry of Self 3(detail), digital oil pastels. Izzy Spitz, momentary peace(detail), digital oil pastels. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like this simple shape, the contemplative heart is found in the simplicity of everyday life.