Pamatujte, že celý proces nejčastěji začíná jedním dlouhým, vychutnávaným okamžikem úžasu, jedním zcela upřímným okamžikem, kdy něco pozorujeme a říkáme: „Prostě tohle!“ A jak slíbil Izaiáš, poznáme, že každý okamžik volá: „Jsem tady! Jsem tady!“
Vnitřní uvědomění a přijetí
Potřebujeme nějakou formu meditační praxe – něco mnohem víc než jen „odříkávání“ modliteb. Autentická modlitba je vždy otázkou jak vyprázdnění mysli, tak naplnění srdce, a často jedno následuje druhé. Musíme se dostat za recitované, formální a společenské modlitby, abychom přivedli mysl dolů do srdce. (R.Rohr)
Rozhodnutí být přítomný
Současní učitelé jako Alan Watts, Thich Nhat Hanh a Eckhart Tolle udělali mnoho pro to, aby nám pomohli pochopit důležitost života v přítomném okamžiku. Je škoda, že tato skutečná a hluboká tradice přítomného okamžiku byla pro mnoho lidí ztracena.
Úžas, který spojuje
Výzva ke kontemplaci není ničím novým, ale nyní s sebou nese naléhavost, která je pro naši dobu specifická. Tato výzva ke kontemplativnímu životu je určena všem. Často chceme takovou praxi nebo životní styl odsunout mezi „věřící“ nebo „duchovní“, ale prostou pravdou je, že nám všem byly dány oči, abychom viděli. Stačí se jen rozhodnout žít s viděním.
Najděte si svou cestu kontemplace a praktikujte ji
Zůstat věrný svým kontemplativním praktikám vyžaduje poctivost, s níž zůstáváme věrni závazku, který nikdo nevidí; spočívá v tom, že se celým srdcem odevzdáváme prostým úkonům, které se navenek zdají být jen náhodným plynutím času. Jsme-li však věrni této nenápadné cestě věrnosti našim každodenním kontemplativním praktikám, začne jemné vědomí hloubek, k nimž poskytují přístup, pronikat do samotné struktury naší každodenní životní zkušenosti. Pomalu, zpočátku téměř nepostřehnutelně, se věrnost našim kontemplativním praktikám vyvíjí v obvyklé vědomí, kterému neunikne překvapivý zjev Boha, jenž se objevuje v něčem tak bezprostředním a prostém, jako je sluneční světlo, které náhle zaplní místnost v zamračeném dni.
Neobyčejné všední okamžiky
Sednete si tedy k meditaci nejen proto, že vám pomáhá nalézt odpočinek v náručí beztvarého Milovaného, ale také proto, že zvyšuje vaše šance, že budete ohromeni krásou, až se vrátíte zpět. Setkání s posvátnem, které vyzařuje z jádra všednosti, vám dodá odvahu pěstovat klid a prosté vědomí. Uprostřed světa, který vás prosí, abyste se rozptýlili, to není snadná praxe. Přesto se stále objevujete. Jste nezdolní. Žízníte po úžasu.
Probuzení do života
Když začnete chápat svůj život ve světle těchto okamžiků, uvědomíte si ten pocit, že kloužete po povrchu hlubin vlastního života. Je to o to nešťastnější, že nevysvětlitelná Boží jednota s námi se skrývá v hlubinách, nad kterými kloužeme. Pak je tu dar svaté nespokojenosti. Říkáme si: „Nelíbí se mi, že takhle žiju“. Nelíbí se mi žít ve vyhnanství z tohoto vnitřního bohatství, které mě čas od času navštíví a oživí mě zevnitř….. Chci setrvávat v hlubinách, které tak letmo zahlédnu.