Třicátý pátý týden: Kontemplativní srdce
Lidem, kteří chtějí rozvíjet kontemplativní způsob života, James Finley radí: „Najděte si svou kontemplativní praxi a praktikujte ji.“
Celým srdcem
Kontemplativní praxe je jakákoli činnost, do které se obvykle pouštíte celým srdcem, jako způsob, jak probudit, prohloubit a udržet kontemplativní zkušenost přirozené svatosti přítomného okamžiku.
Nejde o formu, ale o upřímný postoj
Vaší praxí může být nějaká forma meditace, například nehybné sezení v tichu, pozorné a bdělé vnímání propastné povahy každého dechu. Praxe může být prostá, upřímná modlitba, pomalé čtení Písma, zahradničení, pečení chleba, psaní nebo čtení poezie, kreslení nebo malování, nebo třeba běhání či dlouhé, pomalé procházky na žádné konkrétní místo. Můžete pobýt o samotě, opravdu o samotě, bez jakýchkoli návykových rekvizit a rozptýlení. Nebo může být vaší praxí být s člověkem, v jehož přítomnosti jste povoláni k hlubšímu poznání. Rozhodujícím faktorem není ani tak to, jakou má praxe vnější podobu, jako spíše to, do jaké míry ztělesňuje naprosto upřímný postoj probuzení a odevzdání se božské přirozenosti přítomného okamžiku.
Každodenní uvědomování si božskosti života
V každém okamžiku pravděpodobně nemáme jedinou praxi, ale spíše konstelaci praxí, přičemž jedna z nich je často naší primární praxí. Ostatní ji mohou obklopovat a každá z nich má v našem životě své zvláštní místo….. S přibývajícími měsíci a roky se konstelace mění. Vznikají nové praxe. Praktiky, které byly přítomny po celá léta, vypadávají z obrazu…..
Na základě zkušenosti zjišťujeme, že pokud jsme věrní svým kontemplativním praktikám, naše praktiky nás věrně vedou směrem ke každodennímu, trvalejšímu uvědomování si božskosti života, který žijeme.
Finley zdůrazňuje důležitost upřednostňování záměrné každodenní přítomnosti a zároveň nás povzbuzuje, abychom dělali, co je v našich životních možnostech.
Stačí obyčejné, prosté, ale poctivé chvíle
Zůstat věrný svým kontemplativním praktikám vyžaduje poctivost, s níž zůstáváme věrni závazku, který nikdo nevidí; spočívá v tom, že se celým srdcem odevzdáváme prostým úkonům, které se navenek zdají být jen náhodným plynutím času. Jsme-li však věrni této nenápadné cestě věrnosti našim každodenním kontemplativním praktikám, začne jemné vědomí hloubek, k nimž poskytují přístup, pronikat do samotné struktury naší každodenní životní zkušenosti. Pomalu, zpočátku téměř nepostřehnutelně, se věrnost našim kontemplativním praktikám vyvíjí v obvyklé vědomí, kterému neunikne překvapivý zjev Boha, jenž se objevuje v něčem tak bezprostředním a prostém, jako je sluneční světlo, které náhle zaplní místnost v zamračeném dni.
Buďte své cestě věrní
Nalezení vaší kontemplativní praxe je pak událostí, k níž dochází při každém udělení kontemplativní zkušenosti, v níž se realizuje božskost přítomného okamžiku…. Takovou věrností [praxi] jste, aniž byste věděli jak, vedeni po cestě své proměny do hlubin božskosti, kterou projevuje váš každodenní život.
Prameny:
James Finley, The Contemplative Heart (Notre Dame, IN: Sorin Books, 2000), 46–47, 48.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Izzy Spitz, Chemistry of Self 3(detail), digital oil pastels. Izzy Spitz, momentary peace(detail), digital oil pastels. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like this simple shape, the contemplative heart is found in the simplicity of everyday life.