Třicátý pátý týden: Kontemplativní srdce
Richard Rohr se zamýšlí nad Ježíšovým učením učedníkům, aby „bděli“, což Richard chápe jako klíč k autentickému náboženství:
Buďte bdělí k příchodu Krista právě nyní
V Mk 13,33-35 Ježíš říká svým učedníkům: „Buďte bdělí. Buďte bdělí…. Nevíte, kdy přijde Pán domu, zda večer, nebo o půlnoci, nebo když kohout zakokrhá, nebo ráno.“ Všichni jsou bdělí.
Většina z nás pravděpodobně slyší takovou pasáž, jako by byla výhružná nebo trestající, jako by Ježíš říkal: „Raději to dělejte pořádně, nebo si na vás došlápnu.“ A tak se to děje. Ježíš však nemluví o soudu. Nevyhrožuje nám ani nemluví o smrti. Mluví o věčném příchodu Krista, o věčném příchodu Krista … teď … a teď … a teď…..
Kristus je totiž už přítomen
Kristus přichází vždy, Bůh je vždy přítomen. To my nejsme! Ježíš nám říká, abychom byli vždy připraveni, abychom byli bdělí, abychom byli plně při vědomí a v očekávání. To je klíč k celé spiritualitě, protože my obvykle nejsme.
Jsme připraveni na naši nepřipravenost?
Většina z nás jen opakuje každý den stejné postupy a jsme rozrušeni, když dojde k jakémukoli narušení našich vzorců. Bůh se však vždy a ironicky nachází v přerušeních, nespojitostech, výjimkách, překvapeních – a jen zřídkakdy ve vzorcích. Bůh nás musí zastihnout doslova „nepřipravené“!
Nebo pořád ještě čekáme?
Často si říkám: „Právě nyní!“ I uprostřed věcí, které nechci, neočekávám a někdy se mi nelíbí – „večer, o půlnoci, nebo když kohout zakokrhá, nebo ráno“. [1]
Velkým úkolem náboženství je udržovat nás v plné bdělosti, ostražitosti a vědomí. Pak budeme vědět vše, co potřebujeme vědět. Když budeme přítomni, poznáme Přítomnost. Je to tak jednoduché a tak těžké. Příliš mnoho náboženství nás vybízí k nevědomosti, ale na to si nás Bůh příliš váží.
Poslední slova v Getsemanech byla : zůstaňte bdělí
V Getsemanské zahradě byla poslední slova, která Ježíš pronesl ke svým apoštolům, tato: „Zůstaňte bdělí.“ Apoštolům se zdálo, že je to pravda. Vlastně to říká dvakrát (viz Mt 26,38-41). Stejnou moudrost nabídl i Buddha; „Buddha“ vlastně znamená „bdím“.
To znamená prožívat každý přítomný okamžik
Zůstat bdělý nevychází ze síly vůle, ale z upřímného odevzdání se okamžiku takovému, jaký je. Dokážeme-li být přítomni, zažijeme to, co většina z nás myslí pod pojmem Bůh, a ani to nemusíme nazývat Bohem.
Nelpět na minulém okamžiku, přijmout přítomnou realitu
Z velké části jde o to, abychom se vzdali odporu vůči tomu, co nám daný okamžik nabízí, nebo abychom přestali lpět na minulém okamžiku. Jde o přijetí plné reality toho, co je právě tady a teď. Bude to úkol celého našeho života.
Prostě být právě nyní
Nemůžeme se tam dostat žádnou metodou, můžeme tam pouze být. Nejčistší formou spirituality je nalézt Boha v tom, co máme přímo před sebou – schopnost přijmout to, co francouzský jezuita a mystik Jean Pierre de Caussade (1675-1751) nazval „svátostí přítomného okamžiku“. [2]
Prameny:
[1] Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 37–38.
[2] Adapted from Rohr, Just This, 31–32; Caussade, Abandonment to Divine Providence, book 1, chap. 1, section 2.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Izzy Spitz, Chemistry of Self 3(detail), digital oil pastels. Izzy Spitz, momentary peace(detail), digital oil pastels. Used with permission. Click here to enlarge image.
Like this simple shape, the contemplative heart is found in the simplicity of everyday life.