Čtyřicátý čtvrtý týden: Milovat Boha skrze stvoření
Richard Rohr nachází jasnou a jednoznačnou úctu ke stvoření jak v Ježíši, tak ve své vlastní františkánské tradici:
Žít za chůze na cestě světem
František z Assisi (1182-1226) se zaměřil především na stvoření samotné – nikoli na rituály nebo prostory vytvořené lidskýma rukama. Není náhodou, že většina Ježíšových příběhů a metafor je založena na lidských a přírodních pozorováních, nikoli na školní teologii. Není bez významu, že Ježíš i František byli peripatetickými učiteli – hovořili za chůze na cestě světem. V naší době významní učitelé jako Thomas Berry a Ilia Delio tuto přirozenou a univerzální teologii znovu objevili.
Být dotčeni přítomnou skutečností
Evangelium nás proměňuje tím, že nás uvádí do kontaktu s tím, co je mnohem trvalejší a uspokojivější, co je doslova „základem našeho bytí“ a má v sobě mnohem více „reality“ než teologické koncepty nebo pouhá ritualizace skutečnosti. Každodenní kosmické dění na nebi a na zemi je Skutečností nad našimi hlavami a pod našima nohama každou minutu našeho života: nepřetržitou svátostí. Zjistil jsem, že zaujetí náboženskými rituály má tím větší tendenci, čím více zůstáváme nedotčeni samotnou Skutečností, na kterou mohou sebelepší rituály pouze ukazovat.
František zůstával ve své cele uvnitř sebe ať byl kdekoliv
Sám Ježíš běžně ukazuje na věci, jako je rudé nebe, slepice, lilie, fíkovník, osel chycený do jámy, nebeské ptactvo, tráva na poli, chrámová zvířata, která vypustil z klecí, a tak dále a tak dále. Zřetelně se díval na zdánlivě „nenáboženský“ svět, na obyčejné věci kolem sebe a zdálo se, že většinu svého učení provádí venku. František řekl: „Ať jsme kdekoli nebo ať cestujeme kamkoli, máme s sebou celu. Bratr Tělo je naše cela a duše je poustevník, který zůstává uvnitř cely, aby se modlil k Bohu….. Pokud duše nezůstává ve své cele v tichu a samotě, cela vytvořená rukama řeholníkovi moc nepomůže.“ [1]
Příroda je plná božství
Ježíš i František věděli, že vše stvořené je poselstvím o Boží podstatě. Příroda nebyla prázdná od božství. Vnímání přírody jako světské nebo pouze funkční vytvořilo velkou část osamělosti a zdánlivé nesmyslnosti našeho současného pohledu na svět.
Mužské rituály v přírodě (viz chlapi.cz)
V pětidenních mužských obřadech (Men’s Rites of Passage – MROP) [2] – na které jsem se zaměřoval patnáct let – mělo tolik mužů pocit, že modlitby a rituály uvnitř budov lidského měřítka jsou spíše domestikované a kontrolované. Často vnímali, že spása nabízená uvnitř těchto umělých staveb je také „malá“ a kostelní. Téměř bez výjimky k největším průlomům u našich mužů docházelo během delších časů ticha v přírodě, kde se neovládalo lidské a pouze verbální, nebo během rituálů, které byly syrové a zemité.
Prameny:
[1] The Assisi Compilation 108, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (New York: New City Press, 2000), 215.
[2] Richard’s work with men’s spirituality is now carried by Illuman. Visit Illuman.org for information about male initiation rites and other resources.
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 47–48.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian; Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian; Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Creation teaches us to love God in all Her death, decay, fallow times, insemination, growth, blooming and life and death and life.