Dvacátý třetí týden: Duch svatý
Otec Richard popisuje Ducha svatého jako láskyplnou nesmírnost Boží přítomnosti v nás:
Duchem proměněný člověk
Na jedné úrovni lze duši, vědomí, lásku a Ducha svatého považovat za jedno a totéž. Každý z nich poukazuje na něco, co je větší než naše já, co sdílíme s Bohem a co je dokonce věčné. To má Ježíš na mysli, když mluví o tom, že nám „dává“ Ducha nebo že s námi sdílí své vědomí. Ten, jehož duše je takto probuzena, má skutečně „mysl Kristovu“ (viz 1 Kor 2,10-16). To neznamená, že je takový člověk psychologicky nebo morálně dokonalý, ale takto proměněný člověk vidí věci mnohem rozšířeněji a soucitněji. Svatý Pavel to nazývá „duchovní revolucí mysli“ (Ef 4,23, Jeruzalémská bible) – a je to tak!
Duch je tajný zdroj vašeho vnitřního vybavení
Ježíš nazývá tohoto vštípeného Ducha „Přímluvcem“, který je „s vámi a ve vás“, dává vám žít stejným životem, jakým žije on, a spojuje vás se vším ostatním (Jan 14,16-20). Dále říká, že tento „Duch pravdy“ vás „všemu naučí“ a „všechno vám připomene“ (Jan 14,26), jako byste to už nějak věděli. Mluvte o tom, že jste dobře vybaveni z Tajného vnitřního zdroje! Je to opravdu příliš dobré, než abychom tomu uvěřili – proto jsme tomu nevěřili.
Bez uvědomění si Ducha se staneme závislými jen na sobě
Vědomí, duše, láska, Duch svatý, a to jak na individuální, tak na společné úrovni, se bohužel staly z velké části nevědomými! Není divu, že někteří nazývají Ducha svatého „chybějící osobou Nejsvětější Trojice“. Není divu, že se tuto radikální odloučenost snažíme zaplnit různými závislostmi.
Duch nás drží pohromadě v selháních a utěšuje nás
Existuje Vnitřní připomínač a Vnitřní učitel (viz Jan 14,26; 16,4), který drží pohromadě všechny nesourodé a roztříštěné části našeho života, který vyplňuje všechny mezery, který vlastní všechny chyby, který odpouští všechna selhání – a který nás miluje do stále hlubšího života. To je popis práce Ducha svatého, který je pramenem, jenž v nás vyvěrá (Jan 7,38-39) – a to až na věčné časy. Je to dech, který všechno zahřívá a obnovuje (Jan 20,22). To jsou oči, které vidí za momentální stín a přetvářku věcí (Jan 9); to jsou slzy, které omývají a očišťují minulost (Mt 5,4). A co je ještě lepší, nejsou to jen naše slzy, ale jsou vlastně samotnou Boží přítomností a útěchou v nás (2 Kor 1,3-5).
Důvěřuj daru od Pána – důvěřuj Boží milosti
S touto Nesmírností se musíte spojit! Musíte se ohlédnout za tím, co se zdá být vaším životem, z místa této Nesmírnosti. Musíte vědět, že tato Nesmírnost je již ve vás. Jediné, co vás od této Nesmírnosti dělí, je vaše neochota důvěřovat tak zcela bezplatné milosti, tak zcela nezaslouženému daru.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Breathing Under Water: Spirituality and the Twelve Steps, 10th anniversary ed. (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2021), 83–84; and
A Spring Within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 146–147.
Image credit: Arthur Allen, Daily Meditation Spring 2022 Series (detail), 2022, photographs, France. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.
This year we invited a few photographers to share their vision with us in an artistic exploration for the Daily Meditations. The inspiration questions we asked each artist to create from were: How do you as an artist connect to and engage with (S)spirit and/or tradition(s)? How can we translate deeper truths through a lens? How can we show our inherent connectedness (of humans, nature, other creatures, etc.) through imagery? This week’s images by photographer Arthur Allen appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image Inspiration: My point of departure for this project was a question: Do precious things Glow, or are we casting Light on them? I found no answer (in any philosophical sense) but I did notice in my searches that some images—some “strikes to the eye”—positively wanted me to look at them. They called to me as if I had been ignoring them unfairly, the way I might ignore children’s jokes while I am trying to finish taxes. My goal became to ignore them less. I was surprised by how many of these children can fill a day, how many stories they can tell, and just how dream-like their jokes are.
—Arthur Allen