Duch svatý - křest ohněm

Křest ohněm a Duchem

Dvacátý třetí týden: Duch svatý

Když nastal den Letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. Náhle se z nebe ozval zvuk podobný prudkému větru a naplnil celý dům, kde seděli. Mezi nimi se objevily rozdělené jazyky jakoby z ohně a na každém z nich spočinul jeden jazyk. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával schopnost. -Skutky 2,1-4

V této svatodušní homilii nás otec Richard Rohr povzbuzuje, abychom rozpoznali a vzývali Ducha svatého, dar, který nám Bůh již dal!

Dva křty – vodou a ohněm

Je škoda, že Duch svatý bývá pro mnoho křesťanů opomíjen. Ve skutečnosti Ducha “nemáme”. Obávám se, že máme tendenci prostě jen procházet jednotlivými pohyby. Formálně sice věříme, ale upřímně řečeno, není v tom moc horlivosti. Není v tom moc přesvědčení. Není v tom moc služby. Prostě jen tak nějak věříme. Proto jsou v evangeliích jasně rozlišeny dva křty. Je tu křest vodou, na který je většina z nás zvyklá, a je tu křest “Duchem svatým a ohněm” (Mt 3,11); ten je opravdu důležitý.

Křest vodou

Křest vodou, který mnozí z nás přijali v dětství, opravdu nevyžaduje příliš přesvědčivosti ani pochopení. Dokud se tento křest vodou nestane skutečným, dokud nepoznáme Ježíše a nebudeme se moci na Ježíše spolehnout, vzývat ho, sdílet s ním, milovat ho, budeme se jenom vozit.

Křest ohněm je pro dospělost v Kristu

Můžeme poznat lidi, kteří prošli druhým křtem v Duchu svatém. Mají tendenci být milující. Mají tendenci být vzrušující. Chtějí sloužit druhým, a ne si jen nechat sloužit.Odpustili samotnému životu, že není vším, v co kdysi doufali. Odpouštějí svým bližním. Odpouštějí sami sobě, že nejsou tak dokonalí, jak by chtěli být.

Jak jsem na tom s křtem Duchem já?

I když se tak často modlíme: “Přijď, Duchu svatý,” dar Ducha je již dán. Duch svatý již přišel. Vy všichni jste chrámy Ducha svatého, stejně, objektivně a navždy! Rozdíl je pouze v tom, do jaké míry to víme, čerpáme z něj a vědomě mu věříme. Všechny biblické obrazy Ducha jsou dynamické – tekoucí voda, sestupující holubice, oheň a vítr. Pokud v nich nikdy není žádný pohyb, energie, vzrušení, hluboká láska, služba, odpuštění nebo odevzdání, můžete si být docela jistí, že Ducha nemáte. Pokud celý náš život probíhá jen v pohybech, pokud v něm nikdy není žádné hluboké přesvědčení, nemáme Ducha. Udělali bychom dobře, kdybychom roznítili plamen daru, který již máme.

Jestli Ducha chceš řekni si o něj Bohu

Bůh nedává Božího Ducha těm z nás, kteří jsou toho hodni, protože nikdo z nás toho není hoden. Bůh dává Božího Ducha tímto probuzeným způsobem těm, kdo o něj stojí. O tomto svátku Letnic ho jednoduše chtějte! Spoléhejte na něj. Vězte, že už ho máte.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, “Why Do You Ask for What Has Already Been Given?,” homily, June 8, 2014. 

Image credit: Arthur Allen, Daily Meditation Spring 2022 Series (detail), 2022, photographs, France. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.

This year we invited a few photographers to share their vision with us in an artistic exploration for the Daily Meditations. The inspiration questions we asked each artist to create from were: How do you as an artist connect to and engage with (S)spirit and/or tradition(s)? How can we translate deeper truths through a lens? How can we show our inherent connectedness (of humans, nature, other creatures, etc.) through imagery? This week’s images by photographer Arthur Allen appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image Inspiration: My point of departure for this project was a question: Do precious things Glow, or are we casting Light on them? I found no answer (in any philosophical sense) but I did notice in my searches that some images—some “strikes to the eye”—positively wanted me to look at them. They called to me as if I had been ignoring them unfairly, the way I might ignore children’s jokes while I am trying to finish taxes. My goal became to ignore them less. I was surprised by how many of these children can fill a day, how many stories they can tell, and just how dream-like their jokes are.
—Arthur Allen