Třicátý první týden: Nevinnost
Richard Rohr začíná meditace tohoto týdne úvahami o našem „pádu z nevinnosti“ jako nezbytné součásti procesu proměny:
Ztráta nevinnosti je součástí naší proměny
Slovo „nevinný“ z latinského kořene znamená „nezraněný“. Takto všichni začínáme svůj život. Všichni jsme nevinní. Nemá to nic společného s tím, zda je to morálně správné, nebo špatné. Má to co dělat s tím, že ještě nejsme zranění. Začínáme nezraněni. Začínáme nevinně, ale zabití naší svaté nevinnosti (jako v Herodově příkazu zabít svatá neviňátka [Mt 2,16-18]) je archetypálním obrazem toho, co se nakonec stane nám všem. Pravděpodobně se to musí stát, abychom dospěli. Musíme opustit zahradu. Tento pohyb odchodu a návratu, vpřed a zpět, je procesem proměny. Je to způsob, jak v našich životech zvětšujeme prostor svobody, abychom měli schopnost opravdového příbuzenství.
Je to cesta k vědomé svobodě
Ježíš vypráví tři podobenství o ztrátě a nalezení: o ztracené ovci, ztracené minci a ztraceném synovi (Lk 15,4-32). Ve všech případech si myslíme, že ji máme, ztratíme ji, znovu ji objevíme a pak uspořádáme oslavu. K oslavě dochází až po znovuobjevení, protože ji ve skutečnosti „nemáme“, dokud ji neztratíme a znovu si ji vědomě nevybereme. To je lidská cesta, pohyb od první naivity či falešné nevinnosti k vyvolené a vědomé svobodě, ke které nás Bůh volá.
Je to cesta k objevení nevinnosti Krista dítěte
Dítě Kristus je obrazem nezraněného. Naše vnitřní Kristovo dítě je ta část nás, která není zraněná. Každý z nás musí svým způsobem toto vnitřní Kristovo dítě znovu objevit, ctít, rozpoznat a vlastnit. Možná jsme ztratili vizi nevinnosti, ale Kristovo dítě je ta část nás, která vždy říkala a vždy bude říkat Bohu „ano“.
Je to cesta pádu a návratu
Ježíš řekl: „Nenechám vás osiřelé“ (Jan 14,18). Víra je důvěra, že mezi námi a Bohem existuje vnitřní spojení. Kontemplace znamená toto spojení zakoušet. Cesta pádu a návratu je způsob, jak toto spojení zakoušíme jako čistou milost a svobodný dar.
Je to cesta spojení mezi námi a Bohem
Je nutný pohyb mezi oběma konci osy božské/lidské, mezi vlastním jádrem a jádrem Božím. Jediným skutečným hříchem je pochybovat o tomto základním spojení, popírat je nebo je neprožívat. Pokud nemáme nějaká malá zrcadla (partnery, přátele, milence), která nám říkají, že jsme dobří, je velmi těžké uvěřit ve Velké Dobro.
A zároveň cesta k prožití svého pravého já
Než začneme mluvit o tom, že jsme se zbavili „falešného“ nebo odděleného já, potřebujeme alespoň prožitkový záblesk tohoto Pravého já. Myslím, že jediným a jediným účelem náboženství je dovést nás k prožitku Pravého Já. Každá svátost, každé čtení Bible, každá bohoslužba, každá píseň, každý kousek kněžství, obřadu nebo liturgie nám má podle mého názoru umožnit zakusit naše Pravé Já: kdo jsme v Bohu a kdo je Bůh v nás.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil přakladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, True Self, False Self (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2003), CD.
Image credit: Claudia Retter, Lily Pond (detail), photograph, used with permission. Arthur Allen, Untitled 10 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Claudia Retter, Lake Wale’s Pond (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. Click here to enlarge the image.
Image inspiration: We see the simplicity of these black and white photos: the lines of the leaves, the focus on just one flower, one stem, one patch of grass. Innocence, in its state of simplicity and grace, is not deluded by a desire for more; it accepts what is.