Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ježíš stál jako zcela nevinný, který byl odsouzen nejvyššími autoritami církve i státu (Jeruzalémem i Římem), což je čin, který by měl vyvolat zdravou nedůvěru v to, jak moc se i ty nejvyšší mocnosti mohou mýlit. „On ukáže světu, jak se mýlil ohledně hříchu, ohledně toho, kdo měl skutečně pravdu, a ohledně pravého soudu“ (Jan 16:8) (R.Rohr)
Hřích a zlo musí být víc než osobní nebo soukromé záležitosti. Usvědčování lidí z individuálních chyb svět nezmění. Věřím, že apoštol Pavel učil, že hřích i spása jsou v první řadě korporátní realitou. Přesto jsme tento podstatný bod do značné míry přehlédli, a tak jsme se ocitli v pevném sevření obludného zla v křesťanských národech, a to až do moderní doby. (R.Rohr)
Bible hovoří o hříchu jako o něčem, co by mělo být vyhlášeno, ale ne jako o něčem, co by mělo být odsuzující až k hanbě… Hřích je čin, volba, nebo pokud jsme jich udělali více za sebou, cesta nebo zvyk. Na tom není nic nevratného ani určitého. Hřích není stav bytí. Je to způsob bytí ve světě, který je vždy a v každém okamžiku v pohybu, založený na našich volbách. Je to růstové myšlení, nikoli fixní. (Danielle Shroyerová )
Požádal jsem kamarádku, aby si promluvila se svou dcerou, která právě absolvovala jezuitskou [katolickou] univerzitu, o tom, jak ona a její vrstevníci vnímají hřích. Její dcera řekla: „Slovo ‚hřích‘ vlastně nepoužíváme ani o něm nemluvíme. Hřích je mapa Starého světa.“ Předpokládám, že někteří by mohli naříkat nad tím, že hřích není na prvním místě. Ve skutečnosti ani není na druhém. Není ani u sporáku. A samozřejmě, kdybyste se dnes pokusili použít mapu Starého světa, abyste se dostali například do Iráku, skončili byste v Mezopotámii.
Nevěřím, že hřích je nepřítel, jakým si ho často představujeme, alespoň ne tehdy, když ho rozpoznáme a pojmenováváme ho tak. Teprve když vidíme, jak jsme se odvrátili od Boha, máme to, co potřebujeme k tomu, abychom se začali obracet zpět. Hřích je naše jediná naděje, požární alarm, který nás probouzí k možnosti opravdového pokání. (Barbara Brown Taylor)
Slovo hřích má ve většině našich myslí tolik neužitečných konotací, že je dnes velmi problematické. Pro většinu z nás neimplikuje stav odcizení nebo oddělenosti. Místo toho to implikuje zlobivé chování a osobní morální nehodnost. Ale to jsou pouze symptomy, nikoli samotný stav! (R.Rohr)
Pouštní starci pro mě znamenali velmi mnoho a opravdu skvělé je, že ještě než jsem jim úplně porozuměla, milovala jsem jejich příběhy. … Pro mě je hlavním poselstvím pouštních starců láska, a proto se k nim stále vracím.
Chceme jen vypadat dobře v očích ostatních spíš než skutečně být.
Všichni jsme vinni hříchem toho druhého, nejen svým vlastním.
Všichni jsme dobří s dobrotou toho druhého, a ne jen se svou vlastní.
Můj život se netýká jen „mě“.
Zdá se, že lidé často vycházejí z tohoto předpokladu: „Když se budu chovat správně, jednoho dne uvidím Boha jasně.“ To je ale jenom otázka času. Biblická tradice však říká pravý opak: Pokud jasně uvidíme Boha, budeme se chovat dobře a lidsky. Naše správné chování nevede kumulativně k našemu pravému bytí; naše pravé bytí vede k případnému správnému chování. Mnozí z nás si myslí, že správná morálka povede k mystickému sjednocení, ale ve skutečnosti mystické sjednocení vytváří správnou morálku – spolu se spoustou zbylé radosti.