Všichni jsme vinni hříchem toho druhého, nejen svým vlastním.
Všichni jsme dobří s dobrotou toho druhého, a ne jen se svou vlastní.
Můj život se netýká jen „mě“.
Náš prapůvodní stud
Zdá se, že lidé často vycházejí z tohoto předpokladu: „Když se budu chovat správně, jednoho dne uvidím Boha jasně.“ To je ale jenom otázka času. Biblická tradice však říká pravý opak: Pokud jasně uvidíme Boha, budeme se chovat dobře a lidsky. Naše správné chování nevede kumulativně k našemu pravému bytí; naše pravé bytí vede k případnému správnému chování. Mnozí z nás si myslí, že správná morálka povede k mystickému sjednocení, ale ve skutečnosti mystické sjednocení vytváří správnou morálku – spolu se spoustou zbylé radosti.
Kontemplace odhaluje naše zranění
Úskalím náboženství dokonalosti je samospravedlnost, ona rakovina duše, která od druhých vyžaduje víc, než vyžaduje sama od sebe, a tak ještě více nahlodává vlastní vlákna. Je to vnitřní slepota, která počítá hříchy druhých, ale nemá oči pro sebe. . . .
Opouštění zahrady
Než začneme mluvit o tom, že jsme se zbavili „falešného“ nebo odděleného já, potřebujeme alespoň prožitkový záblesk tohoto Pravého já. Myslím, že jediným a jediným účelem náboženství je dovést nás k prožitku Pravého Já.