Co děláme s hříchem? – Středa, 11. března 2026
Otec Greg Boyle se zamýšlí nad tím, kolik zla jsme dnes svědky, odráží důsledky našeho bolestného odloučení od Boha lásky:
Není v nás žádný gen hříchu
Tváří v tvář nesmyslnému násilí páchanému střelnými zbraněmi, politické zradě a pomstě, zločinům z nenávisti, masovým střelbám a teroristickým útokům někteří lidé prostě řeknou: „Hřích a zlo jsou na odiv.“ Když to uděláme, vzdáme se. Ani se o to nesnažíme. Prohlašujeme, že už nebudeme hledat řešení, protože věříme, že lidské bytosti jsou od počátku nějakým způsobem poskvrněny. Prvotní hřích nevysvětluje to hrozné. Spousta věcí ano. Prvotní hřích mezi ně nepatří. Není v nás žádný gen hříchu. Rodíme se z lásky a vždy jsme k lásce pozváni…
Hřích je mapa Starého světa
Požádal jsem kamarádku, aby si promluvila se svou dcerou, která právě absolvovala jezuitskou [katolickou] univerzitu, o tom, jak ona a její vrstevníci vnímají hřích. Její dcera řekla: „Slovo ‚hřích‘ vlastně nepoužíváme ani o něm nemluvíme. Hřích je mapa Starého světa.“ Předpokládám, že někteří by mohli naříkat nad tím, že hřích není na prvním místě. Ve skutečnosti ani není na druhém. Není ani u sporáku. A samozřejmě, kdybyste se dnes pokusili použít mapu Starého světa, abyste se dostali například do Iráku, skončili byste v Mezopotámii.
Bůh lásky nevidí hřích – vidí člověka
Mohli bychom naříkat nad tím, že mladí lidé mohou hřích vnímat tímto způsobem. Nebo bychom v něm mohli najít pozvání. Dívá se Boží láska na hříšný svět, který potřebuje spásu, nebo vidí náš Bůh zlomený svět v bolesti a potřebuje uzdravení? Písmo říká: „Tehdy tvé světlo vzejde jako jitřní svit a tvá rána se rychle zahojí. Světlo ti vzejde v tvé temnotě. Tma se pro tebe změní v poledne“ [Izajáš 58:10]. Neustále říkám členům gangu, že Bůh lásky nevidí hřích. Náš Bůh vidí syna (a dceru). „Věřím, že hřích nemá žádnou podstatu,“ píše Julian z Norwiche, „ani částečku bytí.“ Pak říká: „S veškerou úctou k Matce Církvi… ale tohle se neshoduje.“ Nedokázala sladit hřích se svým Bohem lásky.
Boyle navrhuje změnu důrazu, pokud jde o chování:
Morální hledání nás nikdy neudrželo morálními; jen nás oddělovalo od sebe navzájem. Možná bychom se tedy měli morálního hledání vzdát, protože je to mapa Starého světa, a místo toho se vydat na cestu k celistvosti, rozkvétající lásce a vzdorovité radosti. Nechceme skončit v Mezopotámii. Ano, chceme udělat další správnou věc, ale co je tou další správnou věcí a kdo si ji může vybrat? To může jen zdravý člověk. Takže si navzájem pomáháme, ne abychom se lépe rozhodovali, ale abychom šli domů k blahobytu a hlubšímu růstu v lásce.
prameny:
Gregory Boyle, Cherished Belonging: The Healing Power of Love in Divided Times (Avid Reader Press, 2024), 40–41, 49–50.
Image credit and inspiration: Balint Mendlik, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. An arrow missing the center reminds us that sin is not our essence. We may be momentarily disconnected from our true aim, but still able to center the next shot.