Co děláme s hříchem? – Úterý 10. března 2026
Autorka Barbara Brown Taylor popisuje utrpení, které zažíváme, když žijeme z pocitu odloučení:
Zkušenosti v podvědomí
Hluboko v lidské existenci existuje zkušenost odříznutí od života. Existuje určitá vzpomínka na to, že s námi bylo krutě zacházeno, a – možná o něco hlouběji – vzpomínka na to, že jsme se také krutě zacházeli s někým jiným… Hluboko v lidské existenci existuje zkušenost sahání po zakázaném ovoci, odstrkování milujících paží, úmyslného lámání něčeho jen proto, abychom dokázali, že to dokážeme.
Zkušenosti s odcizením
Hluboko v lidské existenci existuje zkušenost dělání všeho, co je nezbytné k nasycení a utěšení našeho já, protože není nikdo jiný, komu bychom mohli důvěřovat, žádný jiný účel, kterému bychom mohli sloužit, žádný jiný bůh, kterého bychom mohli následovat.
Po věky se tato zkušenost nazývá hříchem – smrtelné odcizení od zdroje veškerého života.
Hřích – odvrácení se od Boha
Podle některých definic znamená úmyslné odvrácení se od Boha. Podle jiných je to nevyhnutelný rys lidské bytosti. Ať tak či onak, je to název pro zážitek odříznutí od vzduchu, světla, obživy, společenství, naděje, smyslu, života. Méně se zabývá konkrétním chováním než následky tohoto chování. Koneckonců existuje tisíc způsobů, jak se od světla odvrátit, s variacemi podle kultury, století, třídy a pohlaví. Jde o to znát rozdíl mezi světlem a tmou a rozpoznat přitažlivost, když přijde.
I když se můžeme rozhodovat z pocitu odpojení, můžeme se také rozhodnout vrátit se k původnímu požehnání Boží lásky:
Pokání – návrat k Bohu
Pokání začíná rozhodnutím vrátit se ke vztahu: přijmout naše Bohem dané místo ve společenství a zvolit si způsob života, který obohacuje život všech členů tohoto společenství. Netřeba dodávat, že to často zahrnuje bolestivé změny, a proto většina z nás dává přednost lítosti před pokáním. Raději řekneme: „Je mi to líto, je mi to tak líto, cítím se opravdu, opravdu hrozně kvůli tomu, co jsem udělal/a“, než abychom skutečně začali dělat věci jinak…
Svatyní v nás máme pro boží přítomnost
„Všechny hříchy jsou pokusy zaplnit prázdnotu,“ napsala francouzská filozofka Simone Weilová. Protože nedokážeme snést tu díru v sobě, kterou v sobě máme, snažíme se ji nacpat nejrůznějšími věcmi, ale ona se odmítá nechat naplnit. Odmítá všechny náhražky… Je to svatyně svatých v nás, kterou může naplnit jen Bůh…
Hřích je signál k návratu
Nevěřím, že hřích je nepřítel, jakým si ho často představujeme, alespoň ne tehdy, když ho rozpoznáme a pojmenováváme ho tak. Teprve když vidíme, jak jsme se odvrátili od Boha, máme to, co potřebujeme k tomu, abychom se začali obracet zpět. Hřích je naše jediná naděje, požární alarm, který nás probouzí k možnosti opravdového pokání.
Prameny:
Barbara Brown Taylor, Speaking of Sin (Cowley Publications, 2000), 44, 46–47.
Image credit and inspiration: Balint Mendlik, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. An arrow missing the center reminds us that sin is not our essence. We may be momentarily disconnected from our true aim, but still able to center the next shot.