Zlo je sociální realita

Dvacátý týden: Zlo je sociální realita

Richard Rohr objasňuje, že zlo, hřích a spása jsou kolektivní skutečnosti:

Jak pochopit zlo?

V průběhu let je mi stále jasnější, že jsme zmateni ohledně povahy zla. Zdá se, že nerozumíme tomu, co je zlo, jak funguje a co můžeme osobně nebo kolektivně udělat, abychom snížili jeho moc nad námi a jeho dopad na náš svět. Těmto otázkám se opravdu musíme postavit, i když je těžké a nepříjemné o nich přemýšlet. Systémy naší planety udržující život se rozpadají. Po celém světě se objevuje autoritářství. Je zřejmé, že zlo působí, ale co s tím můžeme dělat?

Tři zdroje zla: svět, tělo a ďábel.

Nepředstírám, že znám odpovědi na tak velkou otázku, ale co mohu nabídnout, je moudrost křesťanské tradice. Prvních tisíc let katolického křesťanství se předpokládalo, že existují tři zdroje zla: svět, tělo a ďábel. [Tým DM: Tento týden se zaměříme na první z těchto zdrojů, svět neboli “systém”. Richardovy myšlenky o těle a ďáblu si můžete přečíst zde]. 

Osobní hřích a skutečné zlo které ničí svět

V průběhu staletí jsme si velmi zvykli ztotožňovat zlo s jednotlivými “hříchy” a ztratili jsme smysl pro jeho kolektivní povahu. Slovo “hřích” často slouží jako nálepka používaná pro různá kulturní tabu a očekávání, která často souvisejí s kodexy čistoty. To se zdá být velmi odlišné od skutečného zla, které ničí svět! Samozřejmě, že morální rozvoj a kontrola impulzů jsou důležitými individuálními disciplínami, ale spojování osobního hříchu se zdrojem zla je strašlivým nedorozuměním, které vedlo k tragickým důsledkům. Možná, že tolik z nás přestalo používat slovo “hřích”, protože jsme ho umístili do našich vlastních malých, kulturních kategorií, s malým povědomím o skutečné jemnosti, hloubce a významu mnohem záludnějšího pojmu.

Hřích i spása jsou především společenskou a sociální skutečností

Když jsou drobné, snadno odpustitelné prohřešky označovány za “hříchy” a ztotožňovány se zlem, banalizujeme velmi reálný pojem zla a odvádíme pozornost od skutečné věci. Než se zlo stane osobním a zahanbujícím, je často kulturně odsouhlaseno, obdivováno a považováno za nezbytné. Již apoštol Pavel měl prozíravého génia, který to rozpoznal, a věřím, že učil, že hřích i spása jsou především společenskou a sociální skutečností. Toto poznání by vlastně mohlo a mělo být uznáno jako jeden z jeho hlavních přínosů dějinám. Věřím, že ještě bude.

Můj život se netýká jen „mě“

Tento zásadní bod nám do značné míry unikl, a tak jsme se ocitli v těsném sevření obludného sociálního zla v křesťanských národech, a to až do moderní doby. Proto jsme také přišli o výhodu korporativního pojetí spásy, které daleko přesahovalo individuální hodnost či nehodnost kohokoli.

Všichni jsme vinni hříchem toho druhého, nejen svým vlastním.

Všichni jsme dobří s dobrotou toho druhého, a ne jen se svou vlastní. 

Můj život se netýká jen “mě”.

Přeloženo Deepl.com, mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, What Do We Do with Evil? The World, the Flesh, and the Devil (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2019), 8‒12, 13. 

Image credit: A path from one week to the next—Exercise in Grief and Lamentation credits from left to right: Jessie Jones, Jennifer Tompos, Jenna Keiper. Used with permission. Click here to enlarge image

On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.