Dvacátý týden: Zlo je sociální realita
Oblečte si celou Boží výzbroj, abyste mohli odolat ďáblovým úkladům. Neboť nebojujeme proti krvi a tělu, ale proti knížectvím, proti mocnostem, proti vládcům temnot tohoto světa, proti duchovní zlobě na vysokých místech. -Ef 6,11-12
V přednášce pro Živou školu pomáhá učitelka CAC Barbara Holmesová studentům pochopit biblický jazyk „knížectví a mocností“ zla:
Ďábel?
Když už bychom si mohli myslet, že jsme z Bible odstranili všechen oheň, tajemství, božské příchody a odchody, narazíme na knihu Efezským. V tomto verši [výše] čteme o mystických mocnostech, střetech na nebeských místech a vyzbrojení, abychom mohli čelit ďáblovým nástrahám. Ďábla?! Mnozí z nás by řekli, že na takové věci už nevěří. A přece je tu ten jazyk, přímo v listu Efezským….
Naše životy i životy našich biblických předků jsou plné příběhů o moci…. Když na scénu přichází Ježíš, boje o moc nemizí. Naopak, boj je v plném proudu. Zdá se, že jeho příchod situaci vždy ještě vyostří. Hned po křtu a hned poté, co Bůh uzná jeho synovství, je Ježíš vyhnán na vyprahlá místa na poušti. Je pokoušen a obtěžován „zlým“ a později ukřižován mocnými. [1]
Mocnosti? Korporace, instituce, národní státy a organizace?
Podle otce Richarda Pavlův jazyk „knížectví a mocností“ pojmenovává korporativní zlo naší doby:
Když Pavel mluví o „ďáblu“, používá slova jako „mocnosti“, „knížectví“ a „trůny“ (viz Ef 6,12). Téměř jistě jsou to jeho předmoderní slova pro to, co bychom dnes nazvali korporacemi, institucemi, národními státy a organizacemi, které vyžadují naši plnou oddanost a stávají se tak v mnoha ohledech modlářskými – nejen „příliš velkými na to, aby selhaly“, ale dokonce příliš velkými na to, aby byly kritizovány. Najednou se nám středověká představa ďáblů zdá být velmi blízká.
…Jsou také neviditelné a neodpovědné
Když jsou systémy „světa“ schopny fungovat jako popírané a maskované zlo, stanou se brzy „duchy ve vzduchu“, kteří páchají obrovské škody, ale jsou neviditelní a neodpovědní. Proto jsou „ďáblem“ tatáž korporátní zla, když se povýšila na posvěcené, romantizované a idealizované nutnosti, které jsou pozdravovány, oslavovány a oslavovány velkými výplatami, zlatými padáky, přehlídkami, písněmi, odměnami za věrnost, vlajkami, pochody, medailemi a pomníky. Takto převlečený je „ďábel“! Všichni se k němu na kolenou přidáváme.
…A co organizace náboženské?
Nejprve musíme usvědčit náboženství v jeho organizační podobě – ne jeho stoupence, kteří mohou být docela dobří a svatí – ale samotnou oslavovanou organizaci. Pak musíme zvážit národní státy, válečné ekonomiky, trestní systémy, bankovní systém, farmaceutický systém atd. Ty všechny jsou samy o sobě dobré a potřebné. Když je však zbožšťujeme a odmítáme za ně nést plnou odpovědnost – dovolím si říci nic nevysvětlující – obvykle se v nějaké podobě stávají démonickými. Obvykle to nevidíme, dokud není příliš pozdě. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
| [1] Adapted from Barbara A. Holmes, Living School Symposium (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2021). Unpublished transcript. [2] Adapted from Richard Rohr, What Do We Do with Evil? The World, the Flesh, and the Devil (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2019), 50‒51. Image credit: A path from one week to the next—Exercise in Grief and Lamentation credits from left to right: Jessie Jones, Jennifer Tompos, Jenna Keiper. Used with permission. Click here to enlarge image. On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise. |