Shrnutí devatenáctého týdne – 7. května – 12. května 2023
Neděle
Bůh zná náš prvotní stud. Bůh vždy šije roucho lásky a ochrany, aby zakryl náš nesmírný a intenzivní pocit nehodnosti.-Richard Rohr
Pondělí
Ježíšovo poselství je v každé společnosti založené na cti a hanbě neuvěřitelně podvratné. Když odstraňuje staré základy, nabízí nové, pevnější: nezaložené ani na studu, ani na vině, ale založené na tom, kým jsme v Bohu – milovaným dítětem. Naše identita již nezávisí na hodnocení naší kultury, nebo dokonce na našem vlastním hodnocení sebe sama.-Richard Rohr
Úterý
Dvakrát ročně přerušujeme Denní meditace, abychom vás požádali o podporu. Pokud vás tyto Meditace ovlivnily, zvažte prosím možnost přispět. Oceníme jakoukoli částku, protože nám záleží na tom, aby tato poselství byla dostupná všem. Děkujeme.
Středa
Bez ohledu na to, jak moc usilujeme o čistotu své mysli, těla, ducha nebo ideologie, čistota není totéž co svatost. Je jen snazší definovat, co je čisté, než co je svaté, a tak předstíráme, že jsou zaměnitelné.
-Nadia Bolz-Weber
Čtvrtek
Nyní se domníváme, že důvodem, proč se apoštol Pavel v tak krátké době těšil tak obrovskému úspěchu, je to, že vrátil lidskou důstojnost světu, který ji z velké části ztratil. Jeden bůh navíc v Řecku a Malé Asii by znamenal jen málo, ale když Pavel zahanbenému obyvatelstvu řekl, že oni jsou chrámy božství, zapálilo to srdce touhou a nadějí. -Richard Rohr
Pátek
Když riskujeme, že se podělíme o to, co nás nejvíc bolí, v přítomnosti někoho, kdo nás nenapadne ani neopustí, můžeme v sobě narazit na perlu nesmírné ceny, na nepřekonatelnou vzácnost sebe sama uprostřed naší zlomenosti. -James Finley
Vzpomínka na to, že jsem milované Boží dítě
Devatenáctý týden cvičení
Otec Richard nás vybízí k modlitbě, když se přistihneme, že pochybujeme o své hodnotě:
Jsem skrytý s Kristem v Bohu
Pokaždé, když budete v pokušení se nenávidět, pomyslete si: „Kdo jsem?“. Odpověď bude znít: „Jsem skrytý s Kristem v Bohu“ (viz Kol 3,3) v každé části svého života. V Kristu nesu tajemství utrpení lidstva, jeho smutnou zraněnost; zároveň však nesu i samotnou Boží slávu, a dokonce „mám podíl na božské přirozenosti“ (viz 2 Petr 1,4). Jsem živý paradox božského a lidského, stejně jako Ježíš. Ježíš tuto identitu plně přijal, užíval si ji a čerpal z ní.
…. a najdu Boha plně milujícího a zároveň sebe plně milujícího
Zdá se, že Bůh trvá na tom, aby se podíval na to, co je ve mně dobré, co je ve mně Boží, a samozřejmě to vždy shledává zcela milým. Bůh upírá svůj pohled pozorně tam, kam se já odmítám a bojím podívat – na mou sdílenou, božskou přirozenost jakožto milovaného Božího dítěte (viz 1 Jan 3,2). A jednoho dne se můj pohled setká s Božím pohledem (to je to, co máme na mysli pod pojmem obrácení i modlitba). V těch chvílích najdu Boha plně milujícího a zároveň sebe plně milujícího. Proč? Protože je to tentýž pohled, který se však stal jedním a na život hledí společně.