Devatenáctý týden: Svoboda od studu
Otec Richard hovoří o všudypřítomném pocitu studu, který se zakořenil v naší společnosti:
Stud a zakrytí hanby
To, co v Genesis nazýváme prvotním hříchem, by se možná dalo lépe nazvat prvotním studem, protože Adam a Eva se cítí nazí. Jedny z prvních Božích slov k těmto nově stvořeným lidem zní: „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“. (Genesis 3,11). Poté jim Bůh jako švadlena v krásném mateřském obraze ušije kožené šaty (3,21). První věc, kterou Bůh po samotném stvoření dělá, je zakrytí hanby těchto nových tvorů.
Pocit, že ztratíme lásku druhých
To musí pojmenovat něco, co je v nás zásadní. Žijeme nejen v době úzkosti, ale také v době značného studu. Najdu jen velmi málo lidí, kteří se necítí nedostateční, hloupí, špinaví nebo nehodní. Když ke mně lidé přicházejí na poradenství nebo ke zpovědi, vždycky tak či onak vyjadřují: „Kdyby lidé věděli, co si myslím, co jsem udělal, co jsem řekl, co chci udělat, kdo by mě měl rád?“. Všichni máme ten hrozný pocit zásadní nehodnosti. Má mnoho různých podob, ale nějakým způsobem se objevuje v životě každého z nás, i když si to nepřipouštíme.
Náš stud se týká našeho osobního já
Pocit viny, jak mi bylo řečeno, se týká věcí, které jsme udělali nebo neudělali, ale náš stud se týká prvotní prázdnoty našeho bytí. Stud se netýká toho, co jsme udělali, ale toho, kým jsme a kým nejsme. Vina je morální otázka. Stud – přinejmenším základní stud – se týká samotného našeho bytí. Neřeší se ani tak změnou chování, jako změnou samotného sebeobrazu, našeho souladu s vesmírem. Stud se netýká toho, co děláme, ale toho, kde přebýváme.
Bůh nás chce zbavit naší „hanby“, našeho studu
Iniciátorem je vždy Bůh. Bůh je vždy nebeským psem [1], který po nás jde, protože Bůh zná náš prvotní stud. Bůh vždy šije roucho lásky a ochrany, aby zakryl náš nesmírný a intenzivní pocit nehodnosti. Samotné naše pohyby směrem k Bohu jsou jen proto, že Bůh se nejprve pohnul směrem k nám.
Naše zhroucené ego nám dovolí poznat své pravé já a to se povede k mystickému sjednocení s Bohem
Zdá se, že lidé často vycházejí z tohoto předpokladu: „Když se budu chovat správně, jednoho dne uvidím Boha jasně.“ To je ale jenom otázka času. Biblická tradice však říká pravý opak: Pokud jasně uvidíme Boha, budeme se chovat dobře a lidsky. Naše správné chování nevede kumulativně k našemu pravému bytí; naše pravé bytí vede k případnému správnému chování. Mnozí z nás si myslí, že správná morálka povede k mystickému sjednocení, ale ve skutečnosti mystické sjednocení vytváří správnou morálku – spolu se spoustou zbylé radosti. Největším překvapením je, že někdy špatná morální reakce vede právě ke zhroucení ega, které vede k našemu pádu do rukou živého Boha (viz Žid 10,31).
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel