Desátý týden: Duše přírody
Otec Richard nás povzbuzuje, abychom si uvědomili, jak duše přírody odráží tu naši:
Ztratili jsme kontakt s přírodou
Moderní a postmoderní já žije do značné míry ve světě, který si samo vytvořilo, a reaguje na své vlastní představy, které vytvořil člověk, nebo proti nim. Ačkoli sami sebe nazýváme inteligentními, ztratili jsme kontakt se světem přírody. V důsledku toho jsme ztratili kontakt s vlastní duší. Věřím, že bez skutečného spojení s přírodou nemůžeme získat přístup ke své plné inteligenci a moudrosti.
František pobýval dlouho v přírodě
Můj duchovní otec František z Assisi strávil mnoho dní, týdnů, a dokonce měsíců tím, že se procházel po cestách Umbrie a nechal se učit přírodou. František znal a respektoval stvoření, nazýval zvířata, slunce, měsíc, a dokonce i počasí a živly svými bratry a sestrami. Díky delšímu pobytu v přírodě se František důvěrně spojil s nelidskými živými bytostmi a poznal, že i svět přírody je prodchnut duší. Téměř všechny mužské iniciační obřady – včetně těch Ježíšových a Jana Křtitele (viz Mt 3,13-17) – se jistě z tohoto důvodu odehrávaly v přírodě.
Potřebujeme přirozené uzdravení naší duše v přírodě
Bez takového rozpoznání a zrcadlení duše jsme odcizeni a odděleni od přírody, a upřímně řečeno, od sebe samých. Bez niterného spojení s duší přírody nebudeme umět milovat ani respektovat svou vlastní duši. Místo toho se snažíme různými prostředky přimět Boha a lidi, aby nás měli rádi nebo nás přijali, protože nikdy nezažijeme radikální sounáležitost se světem jako takovým. Snažíme se říci sobě i druhým: „Patřím sem. Na mně záleží.“ To je samozřejmě pravda! Ale vymyšlenými a umělými prostředky nikdy nedosáhneme tohoto božského cíle. V tomto světě se přirozeně uzdravujeme, když poznáváme věci od středu ke středu, od subjektu k subjektu a od duše k duši.
Duše je konečný smysl
Duši považuji za konečný smysl čehokoli, který je uchováván uvnitř. Duše je plán uvnitř každé stvořené věci, který jí říká, čím je a čím se může stát. Když se s čímkoli setkáme na této úrovni, budeme to respektovat, chránit a milovat.
Objev svoji duši
Mnoho lidských bytostí jednoduše nenašlo svůj vlastní blueprint neboli duši, takže ji nemohou vidět nikde jinde. Podobný se podobá podobnému! Když se setkáváme s realitou pouze na vnější úrovni, nesetkáváme se s vlastní duší a nemáme ani schopnost setkat se s duší čehokoli jiného. My duchovní bychom udělali mnohem lépe, kdybychom křesťany povzbuzovali k tomu, aby svou duši objevovali, místo abychom ji „zachraňovali“.
Všechno má duši, ale mnohdy je nečinná
Ačkoli všechno má duši, u mnoha lidí se zdá, že je nečinná, odpojená a nezakotvená. Neuvědomují si vrozenou pravdu, dobrotu a krásu, která ze všeho vyzařuje. Pokud je Bůh tak velký, slavný a nádherný, jak tvrdí náboženství, pak by takový Bůh nezpřístupnil takovou „nádheru“ všeobecně? Jistě, takové spojení a přítomnost jsou stejně volně dostupné jako vzduch, který dýcháme, a voda, kterou pijeme.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Soul, the Natural World, and What Is (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2009). Available as MP3 audio download.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled Porcupine (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
“I relate tradition to habit, one of my habits brings me to my nature walks, where I see the same scenery, the same foliage, the same animals. Yet none of these are the same, they have their own unique progression.” —Benjamin Yazza, photographer