Desátý týden: Duše přírody
V přednášce z roku 2009 se otec Richard dělí o svou ranní praxi, při níž se zapojuje do světa přírody:
Ráno se na procházce spojím s životem
Ráno na jaře a v létě rád vycházím brzy ráno s malým šálkem kávy a procházím se po zahradě se svým psem Venuší [tým DM: Venuše zemřela v roce 2017]. Pokud mohu nějakým způsobem nechat své „kořeny a úponky“, aby mě znovu spojily s „danostmi“ života, jak je nazývá Bill Plotkin [1] – ne s představami o životě, ale s přirozeným světem, s tím, co je – zažívám to nejneobyčejnější uzemnění, spojení, uzdravení, a dokonce i zjevení. Jeden malý skákající ptáček mě dokáže vyřídit!
Spojím se s přirozeným světem – mimo svět počítačů který jsme si vytvořili
Mnozí z nás mají pocit vlastního já nebo identity vytvořený na základě vztahu k idejím, myšlenkám a slovům. Celý život můžeme strávit chřestěním v myšlenkách a jen zřídka se dotýkat toho, co máme přímo před sebou, přitom právě „danosti“ nás léčí a znovu nás spojují se Skutečností. Většinu času trávíme interakcí s myšlenkami a názory na všechno. Jsme téměř zcela fixováni na své počítače, chytré telefony, zpravodajské kanály, e-maily, sociální sítě a selfie. To je ovšem „nepřirozený“ svět, který jsme si sami vytvořili. Ani si neuvědomujeme, že jsme se odpojili od jediného světa, ve kterém lidé žili po většinu lidské historie.
V přírodě neexistuje teologie – spojíme svoji duši s Bohem
Jedním ze základních důvodů našeho pocitu izolace a neštěstí je, že jsme ztratili kontakt s přírodou. V přirozeném světě neexistuje teologie, se kterou bychom mohli souhlasit nebo nesouhlasit. Nemusíme se identifikovat jako presbyteriáni nebo luteráni, muži nebo ženy, konzervativci nebo pokrokáři. Není o čem se přít. Právě v kontaktu se všemi „danostmi“ – s tím, co je k dispozici každému stvoření, které Bůh stvořil od velkého třesku – je něco skutečně dáno. V duchovním světě bychom to asi nazvali milostí.
To není nějaká myšlenka New Age. V Písmu čteme: „Co lze o Bohu poznat, je naprosto jasné, protože to Bůh učinil jasným. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství, jakkoli neviditelné, na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem“ (Římanům 1,19-20). Každý den je nám dán přirozený způsob, jak se znovu spojit s Bohem, a nezávisí to na inteligenci, vzdělání ani náboženství. Záleží na skutečné přítomnosti a spojení s duší.
Do přírody jdu před tím, než začnu život v lidském technickém světě
Samozřejmě to není tak jednoduché, jako jen stát na své zahradě. Pokud si nejdříve vyřídím e-mail nebo si začnu dělat starosti a plánovat den, je po chvíli. Je po všem, protože nejsem skutečně přítomný. Můžeme si však uchovat a chránit tyto posvátné okamžiky před tím, než si přečteme zprávy nebo zkontrolujeme e-mail, než se podíváme na sociální sítě nebo si projdeme program dne. Pokud najdeme způsob, jak být přítomni „danostem“, zejména těm přirozeným, věřím, že můžeme být šťastní.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Prameny:
[1] Bill Plotkin, Nature and the Human Soul: Cultivating Wholeness and Community in a Fragmented World (Novato, CA: New World Library, 2008), 120. Learn more about Plotkin and his work at animas.org.
Adapted from Richard Rohr, The Soul, the Natural World, and What Is (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2009). Available as MP3 audio download.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled Porcupine (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
“I relate tradition to habit, one of my habits brings me to my nature walks, where I see the same scenery, the same foliage, the same animals. Yet none of these are the same, they have their own unique progression.” —Benjamin Yazza, photographer