Čtyřicátý sedmý týden: Stvoření a propojení
Otec Richard chápe Bonaventurovo učení jako výzvu k lásce k celému stvoření.
Začni láskou k maličkostem
Svatý Bonaventura učil, že chceme-li se dopracovat k lásce k Bohu, musíme začít láskou k těm nejskromnějším a nejjednodušším věcem a pak postupovat dál. „První krok na cestě vzhůru postavme dole a představme si celý hmotný svět jako zrcadlo, kterým můžeme přejít k Bohu, jenž je Nejvyšším řemeslníkem,“ napsal. A dále: „Ve stvořených věcech září nejvyšší moc, moudrost a laskavost Stvořitele.“ [1]
Pak přidej přírodu aanděle
Tento duchovní vhled můžeme aplikovat zcela doslova. Nezačínejte tím, že se budete snažit milovat Boha, nebo dokonce lidi; nejprve milujte živly a skály, přejděte ke stromům, pak ke zvířatům a nakonec k lidem. Andělé se brzy budou zdát jako reálná možnost a k Bohu je pak už jen malý krůček.
Nakonec milujeme celý řetězec bytí
Funguje to. Ve skutečnosti to může být jediný způsob, jak milovat, protože jak děláme cokoli, tak děláme všechno. Nakonec buď milujeme všechno, nebo je důvod pochybovat o tom, že něco milujeme. Tuto jedinou lásku a jedinou lásku popisovali mnozí středověcí teologové jako „velký řetěz bytí“.
Uč se vidět krásu
Stvoření – ať už šlo o planety, rostliny nebo pandy – nebylo jen zahřívacím kolem lidského příběhu nebo Bible. Přírodní svět je sám o sobě dobrým a dostatečným příběhem, pokud se na něj naučíme dívat s pokorou a láskou. To vyžaduje kontemplativní praxi, zastavení naší zaneprázdněné a povrchní mysli na dostatečně dlouhou dobu, abychom viděli krásu, připustili pravdu a chránili přirozenou dobrotu toho, co je – bez ohledu na to, zda nám to přináší zisk nebo potěšení, či nikoli.
Oceňuj přítomnou skutečnost
Každý dar jídla a vody, každý projev prosté laskavosti, každý sluneční paprsek, každý savec pečující o svá mláďata, to vše vzešlo z tohoto původního a vnitřně dobrého stvoření. Lidé byli předurčeni k tomu, aby poznávali a těšili se z této všudypřítomné skutečnosti – skutečnosti, kterou příliš často nedokážeme ocenit nebo, což je možná ještě horší, ignorujeme ji a považujeme ji za samozřejmost.
Kontempluj – odpočívej
Jak je popsáno v knize Genesis, stvoření se odehrává během šesti dnů, což naznačuje vývojové chápání růstu. Pouze sedmý de n je bez pohybu. Božský vzor je pevně daný: V židovské tradici nazývané „sobotní odpočinek“ musí být konání vyváženo nekonáním. Veškerá kontemplace odráží volbu a zkušenost sedmého dne a spoléhá se na milost namísto úsilí.
Najdi své místo ve vesmíru
Všechny ostatní vnímající bytosti také dělají své maličkosti, zaujímají svá místa v koloběhu života a smrti, zrcadlí věčné sebevyprázdnění a věčné naplnění Boha a nějak tomu všemu důvěřují. Pokud dokážeme rozpoznat, že do takového rytmu a ekosystému patříme, a záměrně se z něj radovat, můžeme začít nacházet své místo ve vesmíru. Začneme chápat, jako to dělala básnířka Elizabeth Barrett Browningová, že „Země je přeplněná nebesy a každý obyčejný keř hoří Bohem“. [2]
Prameny:
[1] Bonaventure, The Soul’s Journey into God1.9, 10, trans. Ewert Cousins (New York: Paulist Press, 1978), 63.
[2] Elizabeth Barrett Browning, Aurora Leigh, ed. Kerry McSweeney (New York: Oxford University Press, 1998), 246.
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe(New York: Convergent, 2021), 57–59.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Red Abstraction(detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Madison Frambes, Untitled 4 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, used with permission. Click here to enlarge image.
The squares, circles, triangles, reds, blues, yellows, patterns and textures are all part of the same great whole.