Čtyřicátý sedmý týden: Stvoření a propojení
Richard Rohr učí, že všechno stvoření je propojené a vzájemně závislé a každý jeho aspekt má přirozenou důstojnost jako součást Boží bytosti. Richard vysvětluje, co se můžeme naučit ze středověké myšlenky známé jako „velký řetěz bytí“:
Koloběh života – propojenost a pospolitost
Velký řetězec bytí byl středověkou metaforou ekologie ještě předtím, než jsme začali mluvit o ekosystémech. Ačkoli byla strukturována jako hierarchie, přičemž každý článek řetězu byl „blíže“ Bohu, vnímám ji jako filosofický a teologický pokus hovořit o propojenosti všech věcí na úrovni čistého „bytí“. Dnes bychom to mohli nazvat „koloběh života“. Je-li Bůh Bytí samo (Deus est Ens), jak učili ve třináctém století svatý Bonaventura i svatý Tomáš Akvinský, pak se velký řetěz stal způsobem, jak učit a zachovávat přirozenou důstojnost všech věcí, které se různými způsoby podílejí na tomto Božím Bytí. Pro mě to vypovídá o přirozené posvátnosti, vzájemné propojenosti a pospolitosti stvoření.
To jsou články velkého řetězu bytí:
Článek 1: Pevnost/Země/minerály v Zemi.
Článek 2: Vody na Zemi (sníh, led, voda, pára, mlha).
Článek 3: rostliny, stromy, květiny a potraviny, které rostou na Zemi.
Odkaz 4: Živočichové na Zemi, na obloze a v mořích.
Odkaz 5: Lidský druh, který je schopen reflektovat ostatní odkazy.
Odkaz 6: Nebeská říše/společenství svatých/andělů a duchů
Odkaz 7: Bůh/Božská říše/Tajemství, které vytváří vesmír jako takový, jenž pro svou soudržnost potřebuje Střed, Zdroj a Základ.
Posvátno
Taková názorná metafora drží všechny věci pohromadě v okouzlujícím vesmíru. Pokud bychom v přírodě a tvorech neviděli posvátno, brzy bychom ho neviděli vůbec. [1]
Kosmické vejce
Jak předpovídali středověcí teologové, jakmile se řetěz přetrhl a jeden článek nebyl ctěn, celá vize se zhroutila. Buď uznáme, že Bůh je ve všech věcech, nebo jsme ztratili základ pro to, abychom Boha viděli v čemkoli. Jakmile je volba naše, a ne Boží, je to jen svět soukromých preferencí a předsudků. „Kosmické vejce“ je rozbito.
Bůh existuje neomezeně ve všech věcech
Bonaventura (asi 1217-1274), který je označován za druhého zakladatele františkánského řádu, využil Františkovu intuitivní genialitu a rozpracoval ji do celé filozofie. „Velikost věcí … zřetelně ukazuje nesmírnost moci, moudrosti a dobroty trojjediného Boha, který svou mocí, přítomností a podstatou existuje neobmezeně ve všech věcech.“ [2]
Bůh je vně i uvnitř
Bonaventura rozvinul filosofickou myšlenku Alana z Lille o Bohu jako o tom, „jehož střed je všude a jehož obvod není nikde“. Bůh je „uvnitř všech věcí, ale není uzavřen; vně všech věcí, ale není vyloučen; nade všemi věcmi, ale není od nich odstrčen; pod všemi věcmi, ale není ponížen“. [3] Proto jsou původ, velikost, mnohost, krása, plnost, činnost a řád všech stvořených věcí právě „otisky nohou“ a „otisky prstů“ (vestigia) Boha. [4]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, insert in A New Cosmology: Nature as the First Bible(Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2009). Available as MP3 audio download.
[2] Bonaventure, The Soul’s Journey into God1.14, trans. Ewert Cousins (New York: Paulist Press, 1978), 65.
[3] Bonaventure, Soul’s Journey 5.8; Cousins, 100–101.
[4] Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder(Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2001, 2020), 149–150.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Red Abstraction(detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Madison Frambes, Untitled 4 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, used with permission. Click here to enlarge image.
The squares, circles, triangles, reds, blues, yellows, patterns and textures are all part of the same great whole.