R.Rohr: A co je nejdůležitější, nemůžeme oddělovat osobní uzdravení od uzdravení společenského. Není to postupné, ale souběžné. Mnozí lidé v naší terapeuticky zaměřené společnosti si myslí, že nejprve musí najít osobní uzdravení a integraci a teprve potom budou moci sloužit skupinám nebo hledat Boha. Přesto se mi zdá, že se to všechno odehrává ve spirále
Kosmické vejce: Další příběhy a příběh
R.Rohr: Biblická tradice bere vážně všechny čtyři dómy: můj příběh, náš příběh, ostatní příběhy a příběh. Biblické zjevení říká, že jediný způsob, jak se odvážíme postoupit k příběhu a pochopit ho do hloubky, je projít a převzít odpovědnost za náš osobní příběh, příběh naší skupiny a ostatní příběhy.
Kosmické vejce: Můj příběh a náš příběh
R.Rohr Kosmické vejce ze čtyř koulí. První a nejmenší je mj příběh. Druhou je moje komunita….Můj příběh není dostatečně velký nebo pravdivý, aby sám o sobě vytvářel velké nebo smysluplné vzorce, ale mnoho lidí žije celý život na této úrovni anekdoty a pěstovaného sebeobrazu, aniž by se kdy spojili s většími kopulemi významu….Druhou kopulí významu je náš příběh. Je to kopule naší skupiny, naší komunity, naší země, naší církve – možná naší národnosti nebo etnické skupiny. Zdá se, že ji potřebujeme k tomu, aby obsahovala naši identitu a bezpečí jako společenské bytosti….druhá významová kopule nám dává mýty, kulturní hrdiny, skupinové symboly, vlajky, zvláštní jídla, etnickou příslušnost a vlastenectví. Ty nám říkají, že nejsme sami; jsme také spojeni s větším příběhem.
Bůh je samo bytí
Bonaventura rozvinul filosofickou myšlenku Alana z Lille o Bohu jako o tom, „jehož střed je všude a jehož obvod není nikde“. Bůh je „uvnitř všech věcí, ale není uzavřen; vně všech věcí, ale není vyloučen; nade všemi věcmi, ale není od nich odstrčen; pod všemi věcmi, ale není ponížen“. [3] Proto jsou původ, velikost, mnohost, krása, plnost, činnost a řád všech stvořených věcí právě „otisky nohou“ a „otisky prstů“ (vestigia) Boha. [4]