Osmý týden: Milovat jiné příběhy
Otec Richard se zamýšlí nad proměňujícím vlivem lidí, kteří žijí ve vesmírném vejci:
Některá jména lidí…
Člověk, který žije v rámci celkového kosmického vejce, je mystik, prorok, univerzální člověk, světec, celek. Jsou to lidé jako Mahátma Gándhí, svatý Bonaventura, Martin Luther King mladší, svatá Tereza z Kalkaty, svatý John Henry Newman, Dag Hammarskjöld a Juliána z Norwiche (moje oblíbená mystička).
…co naslouchají malým příběhům, ale vidí je jako společný obraz
Jsou to lidé, kteří se dívají – s očima dokořán jako talíře – na menší obrazy, protože pozorují z naprosto velkého obrazu. To jsou ti, kteří dokážou jak ctít a naslouchat menším, osobním příběhům, tak i žít v konečném stavu věcí, už teď, teď. Často se jim říká vidoucí, protože jejich perspektiva obsahuje mnoho očí, dokonce jaksi i oči Boží.
Vidí univerzální obraz celku…
Velcí „vidoucí“ působí mimo pouhou skupinovou loajalitu; mimo jakékoli jednoduché, dualistické myšlení, které je vždy staví na „správnou“ stranu; mimo vítěze a poražené, dobré a zlé. Nějakým způsobem jsou schopni žít podle univerzálních zásad a přitom dbát na konkrétní lidi; ctít kulturní normy, a přitom dávat prostor výjimkám.
…svou kontemplativní myslí
Vidí kontemplativním způsobem, za stín a přetvářku, za dusivou slupku soukromého já a sobecký egoismus skupiny. Kontemplativní mysl integruje a soustřeďuje všechno naše počítání a ovládání. Bez ní existuje pouze občanské a samoúčelné náboženství.
… a zapojí každý malý příběh do velkého příběhu
Skutečnou přestavbu povedou ti, kdo se dokážou zapojit do reality na všech čtyřech úrovních současně. Dokážou ctít božskou úroveň a žít nakonec uvnitř velké dějové linie. Oceňují potřeby a souvislosti našeho příběhu i jiných příběhů a neodmítají je jako pouhé kulturní přívěsky nebo nesmyslné tradice. Neřeknou také, že můj příběh není důležitý. Nebudou ponižovat nebo odmítat lidi, kteří pracují na osobních problémech nebo řeší důležité problémy identity v první polovině života.
Vše se odehrává ve spirále…
A co je nejdůležitější, nemůžeme oddělovat osobní uzdravení od uzdravení společenského. Není to postupné, ale souběžné. Mnozí lidé v naší terapeuticky zaměřené společnosti si myslí, že nejprve musí najít osobní uzdravení a integraci a teprve potom budou moci sloužit skupinám nebo hledat Boha. Přesto se mi zdá, že se to všechno odehrává ve spirále.
… v plně lidském a zároveň v plně božském životě
Ve skutečnosti existuje přirozená ekologie kontrol a rovnováhy mezi čtyřmi kopulemi významu. Měl jsem štěstí a požehnání, že jsem měl dobrou rodinu, náboženství, komunitu, užitečnou terapii a čas na sebepoznání – vzájemně se překrývají jako vlny z nekonečného moře. Většina lidí klade důraz jen na jednu nebo druhou, ale ti, kteří ctí všechny čtyři úrovně, překonali omezení jednoho příběhu. Skutečná transcendence nás osvobozuje od tyranie já jsem, modlářství my jsme a obětního beránka oni jsou. Když bereme vážně všechny čtyři příběhy, jak nám to velmi dobře ukazuje Bible, máme plný život – plně lidský a plně božský.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Franciscan Media, 2001, 2020), 114–115, 113.
Image credit and inspiration: Priscilla Du Preez, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With our energy and effort, we treat the stories of others as sacred and worthy of our time and attention, like our own.