Sedmnáctý týden: Pondělí 21. dubna 2025
V tomto velikonočním poselství Richard Rohr učí, že Ježíšovo vzkříšení je univerzálním vzorem, kterému můžeme důvěřovat:
Ježíše jsme si promítli do kultu náboženství
Zkusme se dostat k tomu, co považuji za něco základního, protože to základní je krásné, ale pro většinu lidí je to naprosto nové.
Dostali jsme se do potíží, když jsme z Ježíšovy osoby a poselství udělali formální náboženství, podle kterého jsme měli předmět uctívání; pak jsme museli mít kněžstvo, formální pravidla a rituály. Neříkám, že bychom měli tyto věci zahodit, ale jakmile zdůrazníme kult a morální kodex, máme náboženství. Když zdůrazňujeme zkušenost, sjednocující zkušenost, máme svět, ve kterém se pohybuje Ježíš. Jakmile jsme z Ježíše udělali formu náboženství, promítli jsme celé poselství jen na něj.
Stali jsme se členy klubu, ale co my osobně?
Zemřel, trpěl, vstal z mrtvých, vystoupil a vrátil se k Bohu. Mysleli jsme si, že když slavíme tyto nádherné svátky, jako jsou Velikonoce, že to nějakým způsobem znamená, že jsme členy klubu.
Ale víte co? Jsem si docela jistý, že to nebylo zamýšleno jako poselství! Ježíš nebyl osamělým vzorem. Ježíš nebyl osamoceným symbolem vzoru vesmíru. Vzkříšení je prostě způsob, jakým věci fungují! Když v toto velikonoční ráno říkáme aleluja, říkáme tím také aleluja svému vlastnímu životu, tomu, kam směřuje, v co věříme a v co doufáme.
Bůh proměňuje vše co my ukřižujeme ve svém okolí
Skutečnost se převaluje v cyklech smrti a vzkříšení, smrti a vzkříšení, smrti a vzkříšení. V Ježíšově vzkříšení jsme ujištěni, že to je vzor pro všechno – že i my a každý, kdo trpí, bude vzkříšen. To je to, co Bůh dělá pro trpící skutečnost. Co my ukřižujeme, co skutečnost ukřižuje, to Bůh proměňuje. Nemyslím si, že je naivní říkat aleluja. Máme k tomu všechny důvody, zvláště teď, když biologie a věda také říkají, že to vypadá, že je to podoba všeho. Jen se stále mění forma, význam, zaměření nebo směr, ale nic úplně nezmizí.
Věříme, že vše ve vesmíru někam směřuje
Z naší strany je to samozřejmě akt víry. Podle našich zkušeností naši nejmilejší lidé, domácí mazlíčci, a dokonce i místa mizí – ale Ježíš je archetypem tvaru vesmíru. Věřit v Ježíše znamená věřit, že to všechno někam směřuje a že Bůh to tak učiní. Jediné, co musíme udělat, je zůstat ve vlaku, zůstat na vlně a věřit, že díky našemu ukřižování nám bude dovoleno selhat, klopýtnout a zemřít a být proměněni milostí a Bohem.
Ježíš pro nás vytvořil kulturu naděje
Velikonoce jsou velkým svátkem triumfu všeobecné milosti, triumfu všeobecné spásy, nejen spásy Ježíšova těla. To, o čem mluvíme, vytváří lid naděje a kulturu naděje, která nesklouzává k cynismu a zoufalství. Velikonoce říkají, že tam nemusíme jít. Láska zvítězí. Život zvítězí. Milost zvítězí. Aleluja!
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Death Transformed,” Daily Meditations, Center for Action and Contemplation, April 12, 2020, video, 7:01.
Image credit and inspiration: Krista Joy Montgomery, Unknown (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We carefully tend the blooms of bright resurrection after the pain of our Good Fridays.