Návod na úvodní setkání:
- Nejprve si přečteme celý text. Čtenáři se rozdělí podle barev a budou se střídat ve čtení.
- Po přečtení bude chvíle ticha k rozjímání nad textem.
- Po té si někdo připraví něco o historii vzniku listu sv. Františka věřícím
Prameny pro řečníka k historii:
List věřícím -je zachován ve dvou redakcích: původní stručnější (prakticky celá je obsažena v druhé) a druhé rozvinuté, jak je ve FP I. (45).
»Františkův tak zvaný List všem věrným křesťanům ve svých dvou redakcích se podle nejnovějších rozborů netýká přímo všech věřících, ale specificky těch, kteří ho následovali, totiž bratří a sester kajícnosti. Ještě důležitější je však zjištění K. Essera o první redakci Listu, považované až do té doby za jeho první náčrt, avšak po pečlivém rozboru dokumentu se dospělo k tomu, že je třeba pokládat jej za první „propositum vitae“ (způsob života), které František dal kajícníkům. I když nám chybí další doklady, Esser tvrdí, že při přímém pohledu na kající hnutí „je zcela jasné, že stojíme před instrukcí adresovanou osobám, které vzaly za své hnutí kajícnosti, hnutí, s kterým František a jeho bratrstvo byli hluboce spojeni. Adresáty nelze hledat mezi Menšími bratry. Musí se proto jednat o bratry a sestry kajícnosti žijící ve vlastních domech, kterým František dal způsob života, podle svědectví prvních životopisců“.
Tento dokument obsahuje poučování, jaká František dával kajícníkům při svém putovním kázání, a Esser říká, že je starší než 1221. Prozrazuje i Františkův zájem o kajícníky. „Obě redakce ve své jednotnosti ukazují, že František se hluboce zajímal o bratry a sestry kajícnosti a sledoval jejich vývoj s hlubším zájmem, než někteří historikové až dodnes byli ochotni připouštět.“
To všechno se shoduje s tvrzením, které nám zanechal Celano: „Všem dal pravidla pro jejich život a každému stavu ukázal cestu ke spáse“ (1 Cel 37). Odpovídají tato pravidla života, o kterých mluví první životopisci světce, první redakci Listu všem věrným křesťanům? Pro Essera ano, třebas nemáme doklady, které by to mohly dokázat.«(Valentin Redondo OFMConv. – POUTNÍK 8/1998)
z webu kapucini.cz:
Vznikl pravděpodobně až v posledních letech života sv. Františka, tj. v letech 1225-1226. To také znamená, že na textu jistě nepracoval jen on sám, ale i některý z jeho sekretářů. V rukopisech bývá toto dílo uváděno různě, např.: Začíná dílo napomenutí a povzbuzení našeho ctihodného otce Františka. Nebo: List, který blažený František poslal a zanechal všem věřícím. Nebo: Začíná list sv. Františka, poslaný všem křesťanům. Za tematický základ má Slova života a spásy, ale adresát je jiný a obsah doznal tak značného rozšíření, že je těžko jej označovat jen za druhou verzi zmíněného listu (jak to bylo možné např. u Listu klerikům).
LEANDER BREJCHA Z ŘÁDU SV. FRANTIŠKA:
První (vlastně druhý) list napsal František všem křesťanům. Vybízí je v něm k pravému a Čistému následování Krista. Podán jest v něm souhrn křesťanské dokonalosti. Jest z nejkrásnějších jeho spisů. Listy: chvalně o něm píše Sabatier a Kybal *), který jej pokládá za původní řeholi terciářů. Zde uvedený první list jest pouze výtahem z druhého. O pravosti toho listu nebylo a není pochybováno. Ve všech kodexech jest uveden, obsah souhlasí s duchem Františkovým a v jiných spisech jest opakován. Mnohá uváděná místa Pisem svatých jsou citována 1 jinde.. Vydání I.emmensovo jmenuje 17 sbirky. různých knihoven, kde jest tento list souhlasně obsažen..
POVZBUZENÍ SV. FRANTIŠKA
KAJÍCÍM BRATŘÍM A SESTRÁM
[neboli Slova života a spásy někdy též nazývaná: 1. verze Listu věřícím]
Ve jménu Páně!
O těch, kteří konají pokání
Všichni, kteří milují Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou (srov. Mk 12, 30) a milují své bližní jako sami sebe (srov. Mt 22, 39), mají v nenávisti svá těla s jejich neřestmi a hříchy, přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a přinášejí plody hodné pokání:
Ó, jak blažení a požehnaní jsou ti muži a ženy, když toto činí a v tom vytrvají, neboť na nich spočine Duch Hospodinův (srov. Iz 11,2) a učiní si u nich příbytek(srov. Jan 14, 23) a domov, a jsou dětmi nebeského Otce(srov. Mt 5, 45), jehož skutky činí, a jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista (srov. Mt 12, 50). Snoubenci jsme tehdy, když v Duchu Svatém se spojuje věrná duše s naším Pánem Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, když plníme vůli nebeského Otce(srov. Mt 12,50). Matkami [pak jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle (srov. 1 Kor 6, 20) díky božské lásce a čistému a upřímnému svědomí; rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor (srov. Mt 5,16).
Ó, jak je slavné, svaté a veliké mít Otce v nebesích!
Ó, jak je svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné mít takového Snoubence!
Ó, jak je svaté, milé, líbezné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a takového Syna: našeho Pána Ježíše Krista, který položil život za své ovce (srov. Jan 10, 15) a modlil se k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi ve světě dal (Jan17, 11); byli tvoji a mně jsi je dal(Jan 17, 6). A slova, která jsi dal mně,dal jsem jim; oni je přijali a skutečně uvěřili, že jsem vyšel od tebe, a poznali, že jsi mě poslal(srov. Jan 17, 8). Za ně prosím, ane za svět (srov. Jan 17, 9). Posvěť je(Jan 17, 17) a požehnej [jim]; pro ně se posvěcuji(Jan17, 19). Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne(Jan 17, 20), aby byli posvěceni v jednotě(srov. Jan 17, 23) jako my(Jan 17, 11). A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu(srov. Jan 17, 24) ve tvém království(Mt 20, 21). Amen.
O těch, kdo nečiní pokání
Avšak všichni ti a ty, kdo nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, ale žijí v neřestech a hříších, jdou za špatnou žádostivostí a špatnými touhami svého těla, nezachovávají, co přislíbili Pánu, ale tělesně slouží světu tělesnými žádostmi a světskou starostlivostí:
ti jsou drženi ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky konají (srov. Jan 8,41), jsou slepí, protože nevidí opravdové světlo, našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, protože nemají Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce, a je o nich řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích(Žl 107 [106], 27) a: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání(Žl 119 [118], 21). Vidí a nechápou, poznávají a konají zlo a [tak] sami vědomě ztrácejí [své] duše.
Pohleďte, slepci, kteří jste oklamáni svými nepřáteli: tělem, světem a ďáblem; protože pro tělo je příjemné hřešit, ale obtížné je sloužit Bohu; neboť všechny neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce, jak praví Pán v evangeliu (srov. Mk 7, 21). A nemáte nic ani v tomto světě, ani v budoucím. A myslíte si, že nadlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a ani netušíte; tělo slábne, smrt se blíží a tak se umírá trpkou smrtí.
A kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv člověk umírá ve smrtelném hříchu, bez pokání a zadostiučinění, pokud může konat zadostiučinění, a nekoná, ďábel uchvátí jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a zmatku, jaký nikdo nemůže znát, leda ten, kdo to zakouší. A všechny schopnosti, nadání, moc a vědění a moudrost (2 Kron1,12), které si mysleli, že mají, budou od nich odňaty (srov. Lk 8, 18; Mk 4,25). A majetek zanechávají příbuzným a přátelům, kteří si ho odnesou a rozdělí a pak řeknou: Zlořečená ať je jeho duše, protože nám mohl dát víc a získat víc, než získal. Tělo sežerou červi, a tak ztratili tělo i duši v tomto pomíjivém světě a půjdou do pekla, kde se budou trápit bez konce.
Všechny ty, ke komu dojde tento dopis, žádáme v lásce, kterou je Bůh (srov. 1 Jan 4, 16), aby tato výše uvedená, vůni šířící slova našeho Pána Ježíše Krista s božskou láskou laskavě přijali. A kdo neumějí číst, ať si [je] nechají často předčítat; ať je svatou činností u sebe uchovají až do konce, neboť jsou duch a život(Jan 6, 63). A kdo tak neučiní, budou muset vydat počet v den soudu(srov. Mt 12, 36) před soudním stolcemnašeho Pána Ježíše Krista (srov. Řím 14, 10).
Předmluva
POVZBUZENÍ SV. FRANTIŠKA KAJÍCÍM BRATŘÍM A SESTRÁM
[neboli Slova života a spásy někdy též nazývaná: 1. verze Listu věřícím]
Ve jménu Páně!
O těch, kteří konají pokání
Všichni, kteří milují Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou (srov. Mk 12, 30 Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘) a milují své bližní jako sami sebe (srov. Mt. 22, 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘), mají v nenávisti svá těla s jejich neřestmi a hříchy, přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a přinášejí plody hodné pokání: Ó, jak blažení a požehnaní jsou ti muži a ženy, když toto činí a v tom vytrvají, neboť na nich spočine Duch Hospodinův (srov. Iz 11, 2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.) a učiní si u nich příbytek (srov. Jan 14, 23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.) a domov, a jsou dětmi nebeského Otce (srov. Mt 5, 45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.), jehož skutky činí, a jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista (srov. Mt 12, 50 Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.). Snoubenci jsme tehdy, když v Duchu svatém se spojuje věrná duše s naším Pánem Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, když plníme vůli nebeského Otce (srov. Mt 12, 50 Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.). Matkami [pak jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle (srov. 1 Kor 6, 20 Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.) díky božské lásce a čistému a upřímnému svědomí; rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor (srov. Mt 5, 16 Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.).
Ó, jak je slavné, svaté a veliké mít Otce v nebesích! Ó, jak je svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné mít takového Snoubence! Ó, jak je svaté, milé, líbezné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a takového Syna: našeho Pána Ježíše Krista, který položil život za své ovce (srov. Jan 10, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.) a modlil se k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi ve světě dal (Jan 17, 11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.); byli tvoji a mně jsi je dal (Jan 17, 6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.). A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; oni je přijali a skutečně uvěřili, že jsem vyšel od tebe, a poznali, že jsi mě poslal (srov. Jan 17, 8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.). Za ně prosím, a ne za svět (srov. Jan 17, 9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;). Posvěť je (Jan 17, 17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.) a požehnej [jim]; pro ně se posvěcuji (Jan 17, 19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.). Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne (Jan 17, 20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;), aby byli posvěceni v jednotě (srov. Jan 17, 23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.) jako my (Jan 17, 11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.). A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu (srov. Jan 17, 24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.) ve tvém království (Mt 20, 21 On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“). Amen.
O těch, kdo nečiní pokání
Avšak všichni ti a ty, kdo nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, ale žijí v neřestech a hříších, jdou za špatnou žádostivostí a špatnými touhami svého těla, nezachovávají, co přislíbili Pánu, ale tělesně slouží světu tělesnými žádostmi a světskou starostlivostí: ti jsou drženi ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky konají (srov. Jan 8, 41 Vy konáte skutky svého otce.“ Řekli mu: „Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“), jsou slepí, protože nevidí opravdové světlo, našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, protože nemají Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce, a je o nich řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích (Žl 106, 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.) a: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání (Žl 119, 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.).
Vidí a nechápou, poznávají a konají zlo a [tak] sami vědomě ztrácejí [své] duše. Pohleďte, slepci, kteří jste oklamáni svými nepřáteli: tělem, světem a ďáblem; protože pro tělo je příjemné hřešit ale obtížné je sloužit Bohu; neboť všechny neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce, jak praví Pán v evangeliu (srov. Mk 7, 21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,). A nemáte nic ani v tomto světě, ani v budoucím. A myslíte si, že nadlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a ani netušíte; tělo slábne, smrt se blíží a tak se umírá trpkou smrtí.
A kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv člověk umírá ve smrtelném hříchu, bez pokání a zadostiučinění, pokud může konat zadostiučinění a nekoná, ďábel uchvátí jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a zmatku, jaký nikdo nemůže znát, leda ten, kdo to zakouší. A všechny schopnosti, nadání, moc a vědění a moudrost (2 Kor 1, 12 Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží.), které si mysleli že mají, budou od nich odňaty (srov. Lk 8, 18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“; Mk 4, 25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“). A majetek zanechávají příbuzným a přátelům, kteří si ho odnesou a rozdělí a pak řeknou: Zlořečená ať je jeho duše, protože nám mohl dát víc a získat víc, než získal. Tělo sežerou červi a tak ztratili tělo i duši v tomto pomíjivém světě a půjdou do pekla, kde se budou trápit bez konce.
Všechny ty, ke komu dojde tento dopis, žádáme v lásce, kterou je Bůh (srov. 1 Jan 4, 16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.), aby tato výše uvedená, vůni šířící slova našeho Pána Ježíše Krista s božskou láskou laskavě přijali. A kdo neumějí číst, ať si [je] nechají často předčítat; ať je svatou činností u sebe uchovají až do konce, neboť jsou duch a život (Jan 6, 63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.). A kdo tak neučiní, budou muset vydat počet v den soudu (srov. Mt 12, 36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.) před soudním stolcem našeho Pána Ježíše Krista (srov. Řím 14, 10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.).