Soubor odpovědí sestavil a upravil podle písemných příspěvků Br. Vladimír František Tykvart 19.11.2023
Naše společenství promýšlí způsob života, který nám ukládá Řehole. Na setkání 7.11. 2023 odpovídali sestry a bratři na otázky, které souvisí s články 15 až 17 Řehole OFS. Jejich reflexe o službě a poslání terciáře ve světě mohou obohatit každého z nás o pohledy ostatních a inspirovat nás k životu v duchu Řehole a jeho „alter ego“ bratra svatého Františka, a tím dosáhnout cíle našeho života, tj. spojit se co nejtěsněji s naším Pánem, Ježíšem Kristem.
Otázky, které byly nabídnuté bratřím a sestrám k odpovědím a zamyšlení:
1. Služba v mém životě. Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Jak vypadala Kristova služba a jak je to se mnou? Uvědomuji si své poslání? Vím, k čemu jsem povolán? Kde je moje místo? Je mi břemenem nebo radostnou službou? Co si vůbec představuji pod pojmem služba? Jakou za ni očekávám odměnu? Zasloužím si ji vůbec? Proč? Co mi brání v mé službě? Jak beru svá selhání a úspěchy? Jsem terciářem 24 hodin denně nebo jen občas? Proč? Kdy je mi to příjemné a kdy těžké? Myslím si, že jsem věrný svému povolání?
2. Povolání. Zkus si nechat pár minut pro Pána a prober s ním své povolání. Vidíš nějakou změnu (kladnou nebo zápornou) od loňského roku?
3. Vyber si svoji květinu nebo strom. Vyber pro sebe květinu, keř nebo strom, který tě bude dobře vystihovat. Nech jej dobře zakořenit ve svém srdci, aby se Pánova a Františkova zahrada jen zelenala, modrala, žlutila a červenala, a hlavně krásně voněla.
Br. Jaroslav Antonín Šedivý
Budu se zabývat třemi motivy.
Rodina v životě terciáře. Považuji za naprosto geniální Boží zásah, že zasvěcený život mohou žít i bratři a sestry ve světě, v rodině. Tím se křesťanské poslání významně posiluje. Evangelizace v rodinách, nenásilné (věřím) působení na děti, společný čas v modlitbě a v oslavě Boha, ve službě okolí, to samozřejmě předpokládám i v běžných křesťanských rodinách, ale s františkánskou inspirací to vše možná získává další rozměr. Já a manželka jsme společně konvertovali v dospělém věku a hned po křtu jsme se začali účastnit života v bratrském společenství. Jsme si vzájemnou oporou a vnímáme velkou podporu a porozumění od našich bratří a sester. Trápí nás, že náš jediný syn není pokřtěn, ale děkujeme Bohu, že si k němu hledá jiné cesty – vede pěvecký sbor při Církevním gymnáziu, dokončuje záchranu varhan ve šťáhlavském kostele … Stále se za něj modlíme, aby ho Bůh oslovil, a jak nevyzpytatelné jsou cesty Páně, našel si věřící manželku z křesťanské rodiny, celá její početná vícegenerační rodina praktikuje a také své dva syny dovedli krátce po narození ke křtu.
Má služba. Se službou nemám velký problém. 😊 Trpím totiž workoholismem. Jak v zaměstnání, tak ve službě ve společenství, ve farnosti, v práci s dětmi, na táborech a ve spolkové ochranářské činnosti jsem neznal oddychu. Až v posledních letech mě vrozená srdeční vada limituje a pracuji více z domova než v terénu. Nicméně – s vírou a terciářstvím jsem si uvědomil, že ne činnost pro činnost, ale činnost pro bližního, pro skrytého Pána Ježíše, je tou správnou motivací. Jedno období jsem vykonával službu zástupce ministra a tři období službu ministra místního bratrského společenství. Bylo to velmi náročné období, zvláště když jsme se rozhodli, že se budeme scházet každý týden. Setkáním zpravidla předcházelo nějaké organizační zajištění, kdy jsme samozřejmě měli úkoly rozdělené, ale stále jsem vnímal jakousi konečnou odpovědnost za to, aby vše proběhlo tak, jak mělo. Nejsem si až tak jistý, zda by nějaký volnější přístup nebyl lepší, možná by větší spoléhání na Pána bylo známkou menší malověrnosti. Ale bylo to takto a jsem Bohu vděčný za dostatek síly a někdy i odvahy.
Vyber si rostlinu, která Tě vystihuje. Zda mě vystihuje, to nevím, ale obdivuji vinou révu a olivovník. S révou mám praktické zkušenosti, olivovník je pro mě exotika, ale myslím, že obě rostliny mají podobné atributy, které mě velmi oslovují. Jsou nenáročné na životní podmínky, vegetují na suchých stráních, jsou odolné, vytrvalé, odolávají nepřízním života. Z malého proutku vyroste bohatě rozvětvený keř či košatý strom, existují věkovité exempláře. Neokouzlují barevnými, voňavými, nápadnými květy, zato jejich plody, a především i produkty z nich vzniklé (víno, olivový olej, olivy) svou specifickou vůní a chutí rozradostňují lidská srdce. Za pobytů na Balkáně, v Itálii a ve Francii si staré vinice a letité olivové háje zcela podmanily mé srdce.
Br. Luboš František Kolafa
Články 15 až 17 je o vydávání svědectví naším životem. Jak v zaměstnání nebo jiné činnosti, tak v rodině.
Služba v mém životě. „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil.“ Jak vypadala Kristova služba a jak je to se mnou? Pán sloužil v přítomnosti tak, jak se děly události, jak se s nimi potkával. Přijímal situace a reagoval. Také se snažím žít to, co je zrovna potřeba. Uvědomuji si své poslání? Vím, k čemu jsem povolán? Kde je moje místo? Už před mnoha lety jsem si uvědomil, že moje osobní místo není ve vedoucích pozicích, ale ve službě pod něčím velením. Když jsem byl rok národní ministr velmi mě to vyčerpávalo. Současný ministr mě pokaždé oslovuje „služebníče dobrý a věrný“. Snažím se mu pomáhat, jak umím. Je mi břemenem nebo radostnou službou? Břemenem mi je to, že neumím říkat ne a pak nesloužím s radostí ale z povinnosti. Co si vůbec představuji pod pojmem služba? Konat něco pro druhé, ale ne jako sluha, jako voják, ale jako dobrovolník. Jakou za ni očekávám odměnu? Zasloužím si ji vůbec? Proč? Neočekávám. Vůbec o tom neuvažuji. Buď mohu něco udělat anebo nemohu. Co mi brání v mé službě? Jak beru svá selhání a úspěchy? Věk mi naučil, že se s nikým nesrovnávám s nikým nesoutěžím. Sloužím, protože chci a když nesloužím, tak protože zrovna nechci. Jsem terciářem 24 hodin denně nebo jen občas? Proč? Kdy je mi to příjemné a kdy těžké? Myslím si, že jsem věrný svému povolání? Nechápu, co se těmi otázkami myslí. Jasně že jsem terciář 24 hodin. Každý z nás. Buď úspěšný anebo chybující. Buď věrný anebo zrovna nevěrný. Ale status se nemění. Všichni jsme jen různě omylní a nehodní, ale když se této skutečnosti/identitě/poznání odevzdáme, začne téct pramen milosti. Nesoudím druhé a nesoudím ani sebe. Nesoudí mě ani milující Bůh, protože mě má rád takového, jaký zrovna jsem. Když se budu potřebovat posunout dál, věřím, že mě povolá a pomůže.
Povolání. Vidím nějakou změnu (kladnou nebo zápornou) od loňského roku? V životě jsem měl několik povolání, která jsem považoval za povolání od Pána. Ano vidím, jak se změnily okolnosti v mém životě a tomu se snažím přizpůsobovat. Letos jsem například jsem na křesťanské iniciaci pro muže přijal nové třetí jméno patrona – Sv. Josefa – moje cesta je především nyní pro rodinu. Už mám za sebou to těžší období – uživit rodinu, období vychovat děti. Období, kdy má člověk více síly. Dnes jsem v roli pradědečka. To je něco jiného než být otec. Mám v péči prababičku a praprababičku a mohu být dědeček co už nic neřídí. Řehole: Rodině ať radostně zprostředkovávají svou lidskou a duchovní cestu [29]. Zdůrazňuji z řehole slova lidskou a duchovní. Nikdy pro nějakou službu v církvi či jinde, nechci zapomenout, že to první, co jsme – jsme lidé. Náboženství nám pomáhá být s Bohem, který člověka stvořil ke svému obrazu – být součástí jeho stvoření. Církev nám pak slouží tím, že nám poskytuje důležité rituály a iniciace, které nás mají probouzet a dodávat síly.
Vyber si svoji květinu nebo strom. Mým stromem je bříza. Neustále se jí chvěje listí, a přitom je pevná. Co se nechvěje není pevné. (básník Vladimír Holan) Moje pochybnosti – mé chvění v duši – nepovažuji za chybu. Naopak jsem rád, že nemám za cíl být slepě věřícím a poslušný všeho, co kdo vymyslí – od kněze až po papeže. A proto nechci být fanatický ortodoxní katolík, povýšený františkán, a doufám že ani neústupný člověk.
Sestra Ludmila Marie Františka Kučerová
Služba v mém životě. Služba, to je výsadní podíl na stavbě Božího království. To je evoluce. Vývoj (přicházení)Božího království tady a teď, na kterém můžeme mít svojí službou podíl. Kristus ukázal svým životem zcela dokonale, jak má služba vypadat. Ne, že by službu vyhledával, ale ona se na něj valila. Zástupy jej pronásledovaly, i když si chtěl s učedníky odpočinout. A jako je rozmanitost stvoření, tak je i rozmanitost služby. Odměnou za službu je, že si uvědomím, že mám účast na evoluci Božího království. Protože ta účast je dobrovolná. Je to Boží nabídka ke kreativní spolupráci při budování Božího království. I když jsou to mnohdy stereotypní maličkosti, záleží na mně, jak je pojmu, na tom vědomém vtahování Boží přítomnosti do myšlenek, slov a činů. Úspěchy i neúspěchy jsou stavební kameny mého života. Radost z úspěchu je okoušením radosti Božího království, zklamání z neúspěchu je výzva k hledání nové cesty, důvod k hlubší spolupráci s Kristovou přítomností tady a teď. Ježíš řekl, že už nejsme služebníci, ale přátelé. Znamená to tedy, že služba není otrocký čin – mohu, ale nemusím. A v tom je ta obtíž – udržet se ve stále kondici služby, trénovat postoj evoluční činnosti služby a být citlivý k podnětům – k provázkům Boží lásky a nechat se stále ochotněji táhnout.
Povolání. Jsem vděčná za pročítání Řehole, vrací mě to ke Zdroji života a k přemýšlení nad jeho smyslem. A taky to burcuje moji ochotu sloužit.
Vyber si svoji květinu nebo strom. Mou květinou je heřmánek. Nenápadná léčivka. Připomíná mi eucharistii. Střed, kolem kterého jsou paprsky. Zdroj síly, uzdravení. Roste nenápadně – mohu okusit – nemusím. Záleží jen na mně. Ale on – On tu prostě je. To je vzor mého života – být sjednocena s Boží přítomností ve svém srdci a zářit paprsky do všech stran. Kéž by to byla realita.
Karel František Ženíšek
Jak je to s mou službou? Službou by měl být náš celý život. V roce 1992 jsem s nadšením zahájil konkrétní službu církvi a mládeži v Salesiánském středisku v Plzni. Silně mně motivoval přístup tehdejšího jeho ředitele p. Kaplánka, který si mne, navzdory ostražitému pohledu mé ženy, vybral bez zkušební doby a podmínek s důvěrou, po „vzoru“ Hospodina, který nás také přijímá bez podmínek.
Vím, k čemu jsem povolán? Dle slov papeže Františka jsem na základě křtu povolán být misionářem a evangelizátorem. Mám s tím ale malé zkušenosti a stále mně trápí, že „nevím jak na to“. Jsem terciářem 24 hodin denně nebo jen občas? Terciářem je člověk, který složí profes, pořád. Ale po vzoru pyramidy dárců (téma z fundraisingu), kdy na spodní straně rovnoramenného trojúhelníku je na základě, například ze složenky v KT, velký počet dárců s malými dary a na špici trojúhelníku malý počet dárců s velkými dary (třeba ze závětí) sebe chápu v pořadí: člověk – manžel – otec – křesťan – katolík – terciář. Jak beru svá selhání a úspěchy? To první těžce, to druhé s radostí. Vidím nějakou změnu ve svém povolání od loňského roku? Moc ne, ale snažím se svoje aktivity umenšovat v kvantitě a zlepšovat v kvalitě. Také bych rád byl pokornější, méně kritický, více naslouchající a umenšující se.
Který strom či rostlina mě vystihuje? Rád bych kdyby to byla lípa, protože krásně voní a jako milovníku oper se mě líbí árie Přemysla z Libuše, protože jí nabízí jako symbol, obraz a sílu našeho národa.
Sestra Jana Anežka Pachnerová
Mé poslání v životě vidím ve shodě s apoštolským posláním Ježíše Krista v modlitbě, v práci, ve službě a v předávání víry. Moje místo je právě tam, kde se nacházím, v mé rodině, v našem bratrském společenství, v práci osobní asistentky, ve farnosti, ale i tam, kde mám být, kam mne Bůh posílá (k návštěvě nemocných, k práci s dětmi, ke službě formátorky v našem MBS). Služba, tj. to, co dělám pro druhé ráda, zdarma a s láskou. V mé službě mi někdy brání mé časové možnosti, pocity, že ne na každou službu mám potřebné dary. Svá selhání beru sebekriticky, své úspěchy radostně a s vděčností Bohu. Snažím se být stále terciářkou, občas také odpočívám. Když se věci daří, jsem spokojená a naplněna vděčností Pánu. Když už mi dal Pán tu milost v mých 51 letech a složila jsem profesní slib v našem MBS Plzeň, jsem vděčná za to, že mohu tímto způsobem sloužit Bohu i lidem. Svému povolání se snažím být věrná navzdory mým lidským slabostem a nedokonalostem.
Povolání formátorky v našem MBS se snažím dělat zodpovědně a jsem ráda, že přicházejí další zájemci o terciářství. Tuto službu jsem dělala již minulé 3 roky, v loňském roce jsem byla znovu zvolena naším MBS. Jsem za to vděčná, snažím se stále vzdělávat, abych měla druhým co předat.
Vyber si svoji květinu nebo strom. Před domem vysazuji už druhý rok semínka slunečnice, pak zalévám a pozoruji, jak se rostlinka klube na svět. Tak malé semínko a najednou velká a krásná květina. Stále čerpá ze slunce svoji energii a otáčí se k němu. I já potřebuji tohle slunce, Boha, na toho se zaměřuji a k němu se dívám. Proto mám tuhle květinu tak ráda
Br. Tomáš Pio Čihák
Služba. „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil.“ Jak vypadala Kristova služba a jak je to se mnou? Co se týká mě, tak ke Kristu mám ještě hodně daleko. Jsem zdatný modlitebník. Nikdy jsem se nemodlil celou noc, ale jinak se modlím každý den hodně včetně každodenního růžence. Mám však co dohánět ve službě, a to zvláště tam, kde musím čelit protivenství. Určitě mám však hlubokou víru a důvěru v Boha, a když Bůh zavolá, tak poslechnu! Také jsem plně otevřen tomu, abych zůstal svobodný pro Krista. Uvědomuji si své poslání? Určitě si své poslání uvědomuji a přesně odpovídám na to, k čemu mě Bůh volá. Dále se o tomto nechci rozepisovat, protože to beru jako věc intimní, která je pouze mezi mnou a Bohem. Vím, k čemu jsem povolán? Mým povoláním je učení angličtiny a modlitba, protože jsem modlitební válečník, což je termín převzatý z angličtiny. Mám i některá další povolání, ale nechci o nich nyní psát, protože je to pro mě téma mezi mnou a Bohem. Kde je moje místo? Moje místo je ve světě, v katolické církvi, u františkánů a ve škole jako učitel angličtiny. Je mi břemenem nebo radostnou službou? Je mi radostnou službou, ale velkou roli hrají emoce. Když je člověk hodně unaven, tak to ovlivní i tu radost. Co si vůbec představuji pod pojmem služba? Kristus sloužil celému stvoření a věděl, jak je za to odměněn. Jakou za ni očekávám odměnu? Očekávám život věčný, Boží otcovství a Kristovo přátelství. Zasloužím si ji vůbec? Proč? Co si zasloužím nebo nezasloužím je jenom Boží věc. Co mi brání v mé službě? Bůh mi vybral takovou službu, na kterou stačím. Jak beru svá selhání a úspěchy? Předávám je Kristu! Povolání. Jsem terciářem dvacet čtyři hodin denně, protože mě k tomu Bůh povolal. Kdy je mi to příjemné a kdy těžké? Nikdy jsem si tuto otázku nepoložil. Myslím si, že jsem věrný svému povolání? Určitě, ano! Pán mě od minulého roku ujistil, že jedno mé další povolání je od Něho, ale víc se o tom nechci rozepisovat. Vyber pro sebe květinu, keř nebo strom. Mě by nejvíc charakterizovala borovice!
Sestra Dagmar Ludvíka Spíralová
Služba v mém životě. „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“. Jak vypadala Kristova služba a jak je to se mnou?Při této otázce se mi vybavilo, jak Pán Ježíš omýval nohy apoštolům. To je dle mého Kristova služba: Bůh dělal práci příslušející otroku. Jaká bude moje služba, to si zatím netroufám tvrdit, ale podle toho, jak se mi lidé na potkání svěřují, tak nejspíš vyslechnout druhé. Někdy to bývá hodně těžké, když s jejich názorem nesouhlasím. Také stále neumím nesoudit a mám tendenci dávat nevyžádané rady. Uvědomuji si své poslání? Jsem takové morče – kam mě Bůh dostrká, tam jsem. Tak mě dostrkal ke křtu a k terciářům, na techniku a do školství a já Ho nepřestanu velebit za trpělivost, jakou se mnou stále má. Vím, k čemu jsem povolána? Kde je moje místo? Jsem učitelka. K tomuto povolání jsem tak nějak rostla už od malička – naši říkali, že jsem si často vyskládala plyšáky a panenky a učila jsem je. Nutno dodat, že tak hodnou třídu už asi nikdy mít nebudu. Je mi břemenem nebo radostnou službou? Někdy je hůř, někdy lépe. Když se hodina povede, když se všichni vezeme na stejné vlně, tak je to radost a požehnání. Ale někdy musím soustavně překonávat odpor a být stále ve střehu a po takové hodině je člověk ztrhaný, jako by tlačil nákladní vlak. Co si vůbec představuji pod pojmem služba?Kdysi jsem se modlívala modlitbu, ve které stálo „abych sloužil(a) všem lidem“. Musím říci, že zrovna toto mi nešlo přes rty a namísto toho jsem se raději modlila „abych byla užitečná“. Protože služba může být i otrocká, přesněji konaná z opičí lásky, nebo medvědí… Sloužit dle mého znamená být užitečný. Jakou za ni očekávám odměnu? Na podobné otázky vždycky říkám: „Nic, vždyť jsem tu od toho… Ale dobrovolnosti se meze nekladou.“ Samozřejmě, že mě odměna – ať v podobě pochvaly nebo hmotných dober – potěší, ale nemohu a ani nesmím ji očekávat, natož vyžadovat. Vždyť dělám jen svou práci stejně jako ostatní.Zasloužím si ji vůbec? Proč? To ať posoudí druzí (ale dobrovolnosti se meze nekladou). Co mi brání v mé službě?Především lenost a sobectví. Jak beru svá selhání a úspěchy?Snažím se je brát sportovně. Vím, že úspěch není jen moje zásluha a na neúspěchu nesu lví podíl – i když je mi to mnohdy těžké připustit. Jsem terciářem 24 hodin denně nebo jen občas? Proč? Snažím se. Kdy je mi to příjemné a kdy těžké?Jsem za toto povolání šťastná, protože mám pocit, že jsem pro ně také rostla snad od malička (i v době, kdy jsem neměla o svatém Františkovi a terciářích ani tušení). Těžké je ve chvílích, kdy mě to dostává z mojí zóny komfortu. Myslím si, že jsem věrný svému povolání? Snažím se.
Povolání. Vidím nějakou změnu (kladnou nebo zápornou) od loňského roku? Změna by tu byla. Ve škole jsme v uplynulém roce měli turbulentní období spojené s rozsáhlou rekonstrukcí a s výměnou vedení, teď už se situace začíná pomalu ale jistě uklidňovat. V našem bratrském společenství jsem přijala funkci hospodářky a od té doby se usilovně snažím nevnést do našeho hospodaření zmatek, zároveň cítím hlubokou pokoru před těmi, kdo umí opravdové účetnictví – i před našimi studenty.
Vyber pro sebe květinu, keř nebo strom, který tě bude dobře vystihovat. Osobně mám z rostlin nejraději růže. Ráda pečuji o jejich keře, které jsou často starší než já, miluji se dotýkat jejich sametových okvětních lístků, když odstřihávám odkvetlé květy, a jak mi potom voní ruce, i když je mám vždy zdrápané, jako kdybych se prala s hejnem kocourů, láskyplně je oslovuji „Hajzle pichlavej!“… Ale přirovnat se k růži by bylo ode mě troufalé a hlavně nemístné. Mojí rostlinou proto budiž šalotka. Kam se rýpne, tam roste, nemá zvláštní nároky, je to taková rostlina, co je se vším smířená a nezlobí. A hlavně, lidé ji dokážou ocenit, až když ji doopravdy poznají. Je také jemnější než normální cibule, takže po setkání s ní člověk nebrečí – tedy doufám, že u mě je to také tak.
Sestra Helena Marie Tykvartová
Povolání a služba v mém životě. Pro mě, jako terciářku, je důležitá rodina a společenství sester a bratří. Pro nás manžele je velmi uspokojující, že můžeme žít život v bratrském společenství františkánů. Po přestěhování z Prahy jsme vyhledali plzeňské františkány a byli jsme vřele a radostně přivítáni. To mě velice potěšilo, protože tady na Plzeňsku nikoho neznám, kromě manželovy rodiny. Náš křesťanský život začal po konverzi manžela Vládi v roce 2009. Snažíme se být vzájemně oporou ve všedním životě. Víra nám velmi pomáhá být lepšími ve vztazích mezi sebou i s okolím. Také pro naše děti a vnoučata chceme být oporou. Modlíme se za ně a snažíme se je obezřetně evangelizovat. Jde to těžko. Jsou mladí a zcela pohlcení světem. Ale to se jistě časem změní, protože jednou ten rozum v podobě daru víry dostat musí. Jejich srdce jsou laskavá a toužící. Modlíme se za ně i za ostatní lidi v rodině a ve světě.
Řekla bych, že služba je dokonce můj dar od Boha. Přesvědčila jsem se o tom ve vlastní rodině, když jsem pomáhala mé matce v jejím stáří a nemoci, když jsem pomáhala ještě předtím jejím rodičům, tetě a starala se o hřbitov. Pak přišla péče o tatínkovu maminku. Děda byl již dlouho mrtvý. Zařídila jsem pohřby všech těchto mých příbuzných. Pečovala jsem tedy o své prarodiče a když zestárli rodiče, tak i o ně. S rodiči mi velmi pomáhal manžel. Také se starším synem byly potíže, které jsme s manželem museli řešit a zvládli jsme to. Teď po přestěhování se manžel se sourozenci stará o maminku (jej jí skoro 92 let) a já se snažím mu pomoci a podpořit ho ve všem, co potřebuje a co ho potěší, aby byl šťastný a spokojený na naší cestě k Pánu. Pánem Bohem jsem byla povolána žít v manželství a ve společenství sekulárních františkánů. Jsem hodně limitovaná chatrným zdravím, a proto se stává modlitba za druhé lidi důležitým prvkem mé služby. Díky Pánu Bohu za víru, kterou mě obdaroval a za lidi, které v životě potkávám.
Vyber si svoji květinu nebo strom. Vybírám květinku, která je malá a vytrvalá. Je to chudobka. Její prostá krása v jarním trávníku je potěšením pro oči. Bývá jedna z prvních, které kvetou. Pak je celý gejzír květin po celé léto až do podzimu. Ale chudobka roste i v pozdním podzimu a loučí se s námi až při mrazících, které signalizují příchod zimy.
Br. Vladimír František Tykvart
Povolání a služba v mém životě. Ježíš odpověděl (v Jan 1,39) dvěma učedníkům na otázku, kde bydlí: „Pojďte a uvidíte!“ Povolal je, aby s ním chodili, a tak ho víc poznali. Také každý z nás pokřtěných byl povolán, každý dostal povolání být člověkem (podle obrazu Božího).
Jak mám rozvíjet svoje lidství? Inspirací je mi Ježíšův styl. A ten do sebe „nasaji“, když budu, tak jako jeho učedníci, chodit v jeho blízkosti. Ježíšův styl je neustálé spojení s Bohem v modlitbě, věrnost, milosrdenství, pomoc lidem v nouzi, vnášení naděje do beznadějných situací, blízkost, soucit, doprovázení … všechno, co dělá svět lepším.
Můj život je mi dán od Boha jako dar a zároveň jako úkol. Z toho vyplývá jednak postoj vděčnosti a důvěry vůči Bohu a jednak snaha hledat jeho vůli, tj. jinými slovy usilovat o svatost. To je základní poslání každého křesťana ať je povolaný k manželství, ke kněžství nebo k čemukoliv jinému. V čase, kdy je pro mě tím nejdůležitějším v životě Bůh a já se vydávám do jeho vůle, tak si mohu být jistý, že tu správnou formu následování Krista objevím. Dnes ve svém nitru cítím, že jsem byl povolaný žít jako laik v manželství a jako jeden z bratří sekulárního františkánského řádu. Dlouhodobě to přináší radost a pokoj mně i okolí, což by mohlo být znamení, že nejsem na špatné cestě.
Vedle oné základní volby Boha je řada dalších konkrétních věcí, které jsou jistě pomocí pro mé další rozhodování: modlitba za poznání životního povolání (jen více pravidelnosti …), duchovní četba a rozjímání, mám štěstí v osobě kvalitního duchovního vedení, sloužím v místním bratrském společenství a cítím se tam jako doma, sloužím lidem (nyní připravuji vedení kurzu ALFA v Holýšově), čas od času bych měl znovu absolvovat duchovní obnovu. Asi toho bude ještě více, co může pomoci být si jistý, že žiji to povolání, které Bůh pro mě zamýšlí.
Vyber si svoji květinu nebo strom. Líbí se mi mnoho rostlin. Mezi stromy například cedr pro jeho dřevo určené ke stavbám domů a lodí, javor pro jeho vůni květů, ztepilost a nádherné barvy listů na podzim. Viděl jsem jednou borovici a dub vrostlé do sebe a bylo to krásné jako dva milující se manželé… Mám rád polní a luční květiny: sedmikrásky, hvozdíky, chrpy, máky, kopretiny, netřesk. Jednou koncem června jsem procházel polem ječmene. Vítr rozvlnil jeho dozrávající klasy a já se cítil jako v moři. Ta ladnost a velebnost a krásná barva zelená a šedá. Ze všech těch bylin jsem nakonec vybral bezinku, která mě asi nejlépe charakterizuje. Keř milující lidské příbytky, který vydrží rozmary počasí i hrubé zacházení. Vždy se znovu obnoví, protože má hluboké kořeny v zemi, která ani nemusí být moc výživná. Spokojí se s málem a prospívá stejně dobře, jako když má kořeny v humózní půdě. Dává stín ptactvu a černé plody, aby ptáci nehladověli. Mravenci na jejích listech pasou mšice až jsou spodky listů celé černé od tělíček těch mšic. I člověk se zde může ve stínu posadit, ale musí být smířený, že tu není sám, ale i jiní tvorové, že si užívají pohodlí bezinky. Od jara je potěšením pro oko: nejdříve se celá zazelená a tváří se jako strom, potom kvete nádhernými a voňavými bílými květy a je jako nevěsta a pak dozrají černé bobule a na podzim je holá a kmínky trčí do nebe a volají po slunci a teple a trpělivě čekají na příchod jara. Všude pod bezinkou jsou na podzim inkoustové skvrny jako zbytek po hodování ptáků. Na podzim si mezi kmeny a do listí zaleze ježek a nabírá sílu na jaro. Obtížný hmyz se keři vyhýbá. Bezinka pomáhá lidem se zdravím. Lidová moudrost a zkušenost říká: bezinkový keř políbený nastávající maminkou prý přinese dítěti šťastnou budoucnost. Křížek z bezového proutku se pokládal do rakve zemřelých a do keře údajně nikdy neuhodí blesk. Pokud někdo černý bez porazí a nezasadí nový, čeká ho velká smůla. Žvýkání bezové větvičky zmírňuje bolest zubů, sušené bezové květy zahánějí horečku, léčí revmatismus i bradavice. Květ položený vedle polštáře navozuje klidný spánek. Ten keř má zvláštní dřevo. Jeho střed je měkký jako houba. Když se namočí do vody změkne ještě víc a potom se dá lehce odstranit. Vznikne trubka, která když se opatří otvory a hubičkou, je z ní jednoduchá flétna, píšťala, na kterou hráli generace pasáčků. Bezinka má mnoho krásných vlastností, ke kterým chci také směřovat, má i horší stránky, kterými se někdy lidem nelíbí (to jsem celý já). Je odolná a užitečná. Takový chci taky být a snad někdy jsem. Ať mi zakoření v srdci, aby se Pánova a Františkova zahrada obohatila.