(setkání bratří a sester u kostela NPM)
Reflexe z minulého setkání
Br. Karel Ženíšek: při našem posledním setkání v září jsme postupně prošli články 13. a 14. naší Řehole o Bratrství. V závěru našich úvah jsme vybídli bratry a sestry k reflexi slyšeného v následujících týdnech – zazněly otázky k promyšlení (pokud ve vás cokoli zanechalo stopu, potom je nyní čas na sdílení):
1. Já jako bratr, sestra. Jaký je můj vztah k Bohu Otci? Cítím se být bratrem ostatních lidí, členů bratrského společenství? Jak si představuji dokonalou lásku, chudobu a poslušnost mezi bratry? Co pro to chci udělat já sám? V čem je mi František v tomto postoji bratrství blízký a v čem vzdálený? Je skutečně pro sekulárního františkána nutné opustit otce pro Otce? Co je pro mě v mém životě bratrství to nejdůležitější? Proč? Existuje okamžik, kdy jsem si uvědomil, že mi Pán dal bratry nebo sestry? Co mi brání být menším bratrem nebo sestrou?
2. Čtení doma. Znovu si přečtěte Františkova Slova života a spásy. Zkuste popřemýšlet, jestli se něco u vás změnilo ve vztahu k bratrskému společenství, ve vztahu k Bohu obecně, ve vztahu k vám a k ostatním lidem.
3. Kdo je můj bratr? Odpověď na tuto otázku napište a při příštím setkání se rozdělte s ostatními o váš pohled.
Dnešní téma:
Poslání a služba terciáře ve světě
(Článek Řehole SFŘ – 15, 16, 17)
Článek 15.
Jako jednotlivci i jako společenství ať vydávají svědectví svým lidským životem a také odvážnými činy při prosazování spravedlnosti, především ve veřejném životě. Ať se také zavazují ke konkrétním rozhodnutím, která jsou v souladu s jejich vírou.
Článek 16.
Práci ať považují za dar a jakousi účast na stvoření, vykoupení a službě lidskému společenství.
Článek 17.
Ve svých rodinách ať žijí františkánským duchem pokoje, věrnosti a úcty k životu, a tak ať se snaží vydávat svědectví o světě již obnoveném v Kristu. Manželé zvláště tím, že prožívají milosti plynoucí z manželství, ať vydávají ve světě svědectví o Kristově lásce vůči jeho církvi. Prostou a otevřenou křesťanskou výchovou s citlivostí k povolání každého ze svých dětí ať jim radostně zprostředkovávají svou lidskou a duchovní cestu.
Slovo k dnešnímu čtení Řehole, tj. k článkům 15. až 17.
Terciář ve světě, to je dnešní téma. Jak má skutečně vypadat náš život podle evangelia v konkrétních podmínkách, v nejrůznějších životních situacích, a především v jeho vlastní rodině a v práci? Co to znamená pro nás samotné a pro naše okolí? Dnes se budeme ptát po skutcích našeho života ve Františkových stopách, po realitě našeho františkánského ideálu a budeme obhlížet a hodnotit plody, které nebeskému Otci naše františkánská sazenička přináší.
To, co určuje základní náplň tohoto tématu, je hned první věta našeho terciářského slibu – Zasvěcuji se službě Božímu království. Je moc důležité si toto svoje povolání uvědomit. Vždyť podobně tomu bylo i s Františkem! Kdyby ho Pán nezavolal a on ho neposlechl, nikdy by tu nebyl Řád menších bratří a celá jeho krása. Ale na Františkovi je také krásně vidět, jak takové povolání vypadá v životě. Jak často jeho velikost přizpůsobujeme svému chápání a možnostem, jak tomu bylo i s opravou malého kostelíka sv. Damiána, které bylo jen předstupněm opravy mnohem větší. A přeci ani tato práce nebyla zbytečná, protože byla Františkovou odpovědí na Boží hlas a povolání, a proto Bohu nekonečně drahocennou.
Tak na prvním místě musíme na vlastní sazeničce Františkova ideálu nechat vyklíčit aspoň květ ochoty naslouchat a spolupracovat s vedením Ducha, i když mu třeba nebudeme úplně rozumět. A mezi jinými květy nezbytnými pro náš stromeček je také důvěra, nezlomná důvěra, že Bůh je Pánem i naší neschopnosti, a právě na ní bude osvědčovat svou velikost a lásku a že naše povolání a poslání bude růst stejně, jako Františkovo, protože už nepatříme jen sami sobě, ale především svým zasvěcením patříme Nejvyššímu Králi a našim bratřím a sestrám. A v této důvěře pak nutně obracíme pohled od sebe k tomu, kterému jsme svou službu slíbili. A on je skutečným vzorem, skutečným obrazem a zrcadlem, ve kterém najdeme všechno, co potřebujeme. Skutečnou službou Božímu království ve světě je totiž služba taková, jakou ji světu zjevil Kristus svým životem.
Tohle nejsou zbožné řeči ani abstraktní záležitosti, to je realita! Každodenní pohled na Krista jako člověka, jak ho nacházíme v evangeliu, je jedinou možností, jak se naučit a poznat, co je pravá a skutečná služba, kterou od nás nebeský Otec očekává. A není to nudný ani nebezpečný nebo zbytečný pohled, naopak je to pohled, kterým se rozněcuje srdce a oživuje naděje, protože se v něm pokaždé setkáváme s živou láskou, která nám dodává sílu.
Setkáváme se s dokonalým člověkem, který je také Bohem a pro kterého není nic nemožného, když mu to dovolíme. Tak on sám, ve své lásce stále častěji vstupuje do konkrétních situací našeho života, přichází k nám domů, do vztahů s našimi nejbližšími, zajde k nám do práce, do školy, pomůže s dětmi, s obyčejnou prací nebo s okamžiky, na které sami nestačíme, jak nás přesahují. S ním naše každá práce dostává nový rozměr, není už jen lidskou, ale také Boží, naší a jeho, společnou, a proto věčnou a dokonalou.
Podobně je tomu i s naším povoláním. I ono se mění tak, jak ho přenecháváme Pánu. Vždyť on si nejprve vybral nás, ne my jeho. A tak má plné právo nás posílat do všemožných situací a na nejrůznější místa, aby i tam zářilo jeho světlo a zazněl jeho hlas.
Buďme dobrými hlasateli našeho Krále a jeho království! Vyhřívejme své sazeničky v paprscích dokonalého Slunce, nechme je svlažovat rosou Ducha Božího a ochotně zapouštějme kořínky v půdě života. Služme Pánu s hlubokou pokoroua On nás povýší, naše malé květy promění ve sladké plody své lásky, za které se kupuje ráj. A tam nebude nic prokletého, tam bude trůn Boží a Beránkův a jeho služebníci mu budou navěky sloužit.
K zamyšlení do příštího setkání
1. Služba v mém životě
Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Jak vypadala Kristova služba a jak je to se mnou? Uvědomuji si své poslání? Vím, k čemu jsem povolán? Kde je moje místo? Je mi břemenem nebo radostnou službou? Co si vůbec představuji pod pojmem služba? Jakou za ni očekávám odměnu? Zasloužím si ji vůbec? Proč? Co mi brání v mé službě? Jak beru svá selhání a úspěchy? Jsem terciářem 24 hodin denně nebo jen občas? Proč? Kdy je mi to příjemné a kdy těžké? Myslím si, že jsem věrný svému povolání?
2. Povolání
Zkus si nechat pár minut pro Pána a prober s ním své povolání. Vidíš nějakou změnu (kladnou nebo zápornou) od loňského roku?
3. Vyber si svoji květinu nebo strom.
Vyber pro sebe květinu, keř nebo strom, který tě bude dobře vystihovat. Nech jej dobře zakořenit ve svém srdci, aby se Pánova a Františkova zahrada jen zelenala, modrala, žlutila a červenala, a hlavně krásně voněla.