Čtyřicátý šestý týden: padající vzhůru: Druhá polovina života
Richard Rohr popisuje, že lidé v druhé polovině života mají vnitřní svobodu, která v sobě zároveň skrývá radost i utrpení.
Tíha života je ve druhé polovině víc přijatá
V druhé polovině života je tíha, ale drží ji mnohem hlubší lehkost nebo „přijetí“. Naše zralá léta se vyznačují jakýmsi světlým smutkem a střízlivým štěstím, pokud to má nějaký smysl. Právě se mi nedostává slov, abych popsal mnoho úžasných starších lidí, které jsem potkal. V druhé polovině života je stále ještě utrpení – ve skutečnosti možná ještě větší. Ale nyní je tu změněná schopnost držet ho tvořivě a s menší úzkostí.
Temnota je pro nás i světlem
Je to to, co Jan od Kříže nazval “světelnou temnotou“, a vysvětluje to současnou existenci hlubokého utrpení a intenzivní radosti u světců a mystiků – něco, co si většina z nás téměř nedokáže představit.
Východní pravoslaví věřilo, že pokud je něco autentickým náboženským uměním, vždy to má v sobě světlý smutek. Myslím, že totéž tvrdím o autentickém životě.
Už nejsme tak rázní
V druhé polovině života má člověk stále menší potřebu nebo zájem odstraňovat negativní nebo strach, znovu vynášet ony staré unáhlené soudy, držet se starých zranění nebo cítit jakoukoli potřebu trestat druhé lidi.
Už není boj prioritou
Naše komplexy nadřazenosti se postupně rozcházejí všemi směry. Učíme se pozitivně ignorovat a stahovat svou energii ze zlých nebo hloupých věcí, místo abychom s nimi přímo bojovali. S věcmi bojujeme jen tehdy, když jsme k tomu přímo vyzváni a vybaveni. Všichni se stáváme dobře maskovaným zrcadlovým obrazem čehokoli, s čím bojujeme příliš dlouho nebo příliš přímo. To, proti čemu se stavíme, po čase určuje energii a rámuje otázky a my ztrácíme vnitřní svobodu.
Promlouvá k nám osm blahoslavenství víc jak desatero
Každodenní život dnes vyžaduje modlitbu a rozlišování více než reakce na kolenou vůči oběma koncům politického a kulturního spektra. Nyní máme k dispozici spektrum reakcí a ne všechny jsou předvídatelné. Zákon je samozřejmě stále potřebný, ale není naší vůdčí hvězdou, ba ani zdaleka ne. Příliš mnohokrát bylo špatné a kruté. Osm blahoslavenství k nám promlouvá mnohem více než Desatero.
Hledáme co máme společené
Když jsme byli mladí, definovali jsme se tím, že jsme se odlišovali od ostatních; nyní hledáme věci, které máme všichni společné. Štěstí nacházíme v podobnosti, která se nám nyní stala mnohem zřejmější; a nepotřebujeme se zabývat rozdíly mezi lidmi nebo zveličovat problémy. Vytváření dramat se stalo nudným.
Účastníme se společného tance
V druhé polovině života je dobré být prostě součástí všeobecného tance. Nemusíme vyčnívat, dělat určující pohyby nebo být lepší než kdokoli jiný na tanečním parketu. Život je více účastný než asertivní a není třeba se silně nebo dále vymezovat.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2011, 2024), 75–77. New edition forthcoming; Oneing: Falling Upward now available.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas. Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Click here to enlarge image.
As we journey through life, we begin to apply the colors of our experience with more depth, expansiveness and skill.