Čtyřicátý šestý týden: padající vzhůru: Druhá polovina života
Lidé z druhé poloviny života si oduševněle vytvářejí prostor k uctění potřeb té první. Otec Richard píše:
Většina je naprogramována na úkoly první poloviny
Pokud jsme vůbec na správné cestě, náš svět se v druhé polovině života mnohem více rozrůstá. Musím však říci, že v dalším paradoxu se náš okruh skutečných důvěrníků a skutečně blízkých přátel obvykle zmenší, ale zároveň se stane důvěrnějším. Už nás nepřekvapuje ani nerozčiluje, když většina lidí – a dokonce i většina institucí – plní úkoly první poloviny života. Ve skutečnosti je právě k tomu naprogramována většina skupin a institucí i mladých lidí! Neměli bychom je za to nenávidět.
Instituce musí mít jasná pravidla
Instituce se musí nutně zabývat požadavky na členství, zásadami, postupy, protokoly a precedenty. Pokud jsou to fungující organizace, musí mít velmi jasná kritéria pro přijímání a propouštění zaměstnanců, pro dohled a řízení, musí mít pravidla pro povyšování a platy. Je nutné, aby tyto věci dělaly dobře, ale přesto jsou to potřeby ega, a ne potřeby duše.
Pravé evangelium je volný prostor pro dýchání
Podstata evangelia spočívá v tom, že většina z nás si musí sáhnout na nějaké dno, než se vůbec vydá na skutečnou duchovní cestu. Do té doby je to většinou náboženství. Na dně je jen málo času nebo zájmu na tom, aby bylo zcela praktické, efektivní nebo přinášelo příjmy. Chceme se jen nadechnout čerstvého vzduchu. Pravé evangelium je vždy čerstvý vzduch a prostorný prostor k dýchání.
Oduševnělí lidé ukazují další možnosti bez duálního hašteření
Ego a většina institucí vyžaduje titěrný vesmír, zatímco duše plave v moři hojnosti, milosti a svobody, které nelze vždy organizovat. Vzpomeňte si na evangelium: Na konci dne platí zaměstnavatel těm, kteří pracovali část dne, stejně jako těm, kteří pracovali celý den (Mt 20,1-16). To se nedá spočítat jinak než na úrovni duše. Oduševnělí lidé mírní naše záchvaty vzteku svým klidem, zmírňují naši naléhavost svým klidem, ukazují svět možností a alternativ, když se rozhovor mění v dualistické hašteření.
Instituce proto potřebují do svých řad oduševnělé lidi
Oduševnělí lidé jsou nezbytnou solí, kvasem a světlem potřebným k růstu skupin (viz Mt 5,13-16; 13,33). Ježíš nevyžaduje, abychom byli celým pokrmem, plným chlebem nebo samotným osvětleným městem, ale máme být tichým podhoubím a přesvětlením, které toto vše uskutečňuje. Proto všechny instituce potřebují ve svých řadách lidi druhé poloviny života; stačí „dva nebo tři“ v každé organizaci, aby je uchránili před totálním sobectvím.
Jsou to lidé, kteří ctí povinnosti první poloviny, ale zároveň vytváří vizi a milost té druhé
Naše otázka nyní zní: „Jak mohu ctít oprávněné potřeby první poloviny života a zároveň vytvářet prostor, vizi, čas a milost pro druhou polovinu?“. Udržení tohoto napětí je samotnou podobou moudrosti. Pouze poustevníci a někteří důchodci mohou téměř úplně zapomenout na tu první a zcela se věnovat té druhé, ale i ti musí jíst, pít a najít si bydlení a oblečení!
Spojují plodnou činnost s kontemplativním postojem
Umění být člověkem spočívá ve spojení plodné činnosti s kontemplativním postojem – ne jedno nebo druhé, ale vždy obojí zároveň.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2011, 2024), 87–89. New edition forthcoming; Oneing: Falling Upward now available.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas. Alma Thomas, Red Abstraction (detail), 1959, oil on canvas. Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper. Click here to enlarge image.
As we journey through life, we begin to apply the colors of our experience with more depth, expansiveness and skill.