Jistě uhodnete, kam patří níže uvedený úryvek z Písma: Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál.
Kdo má názor, že věřící křesťan má samé výhody, tak se mýlí. Víra není psychická berlička. Pravdivý není ani názor, že se ze špatných skutků stačí vyzpovídat. Křesťan, muslim, hinduista, ale i ateista a všichni další, jsou – a budou – vždy terčem útoků druhých lidí. Lidí, kteří mají jiný názor, nebo jiné zvyky. Nebo si cení svých rituálů víc rituálů druhých. Jinakost je totiž obviňuje. Jinakost zpochybňuje jejich dosavadní sebejistotu. František z Assisi byl také velmi odlišný od běžných lidí. Žil v blízkém vztahu s Kristem a to mu dodávalo sílu. Osvobodil se od tehdejšího, lidského systému, od peněz, od zabezpečení a budování jistot. Ale Duch Boží jej naučil neodsuzovat, ty, kteří nežijí jako on. Kteří nepoznali to, co poznal on. I nadále druhé miloval. A právě Láska jej učinila radostným a spokojeným i v té největší nouzi.
Ať jsi považován za exota, ať jsi jakkoliv odlišný, bude-li z tebe vyzařovat Láska k Bohu a k lidem, projdeš středem nepřátel a půjdeš svojí cestou dál.