Devátý týden: Pouštní mystikové
V té době byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen ďáblem.-Matouš 4,1
V Písmu slouží poušť jako mýtické místo – vnější i vnitřní – duchovní zkoušky. V této homilii Richard hovoří o pokušeních, kterým Ježíš čelil při své vlastní zkušenosti na poušti:
Chci se zasvětit
Postní doba začíná vždy stejným evangeliem o Ježíšově pokušení na poušti. Ježíš odešel na čtyřicet dní na poušť, aby se takříkajíc zasvětil, a to je krásné vyprávění o démonech, kterým musíme všichni čelit, abychom dospěli, abychom se stali dospělými.
Nepochybuji o tom že jsem Boží dítě
První dvě pokušení jsou uvozena toutéž větou: „Jsi-li Syn Boží?“. Prvotním pokušením, kterému všichni čelíme, je pochybovat o své božské identitě. To nám říká i ten zlý: jsi-li Boží dítě. Všichni si můžeme vymyslet tisíc důvodů, proč se odsoudit. Hlavním pokušením, které musíme překonat, je pochybování o své identitě. Jakmile o ní zapochybujeme, jde to s námi z kopce. Zdá se, že Ježíš byl výjimečný tím, že nikdy nepochyboval o tom, že je milovaným Božím synem.
Nechci být okázalý, výjimečný, důležitý
Prvním pokušením je zneužití moci. Možná bychom mohli říci, že je to pokušení být okázalý, výjimečný, důležitý, okázalý. Pokušitel říká: „Řekni těmto kamenům, aby se staly chlebem“ (Mt 4,3). Když jsme mladí, všichni to chceme. Všichni chceme vyniknout. Chceme, aby si nás lidé všimli. Chceme být něčím výjimeční a dělat něco výjimečného, ale Ježíš odmítá hrát tuto hru.
Chci se v mysli a srdci zaměřovat na lásku
Pak přichází druhé pokušení: „Ďábel ho vzal do svatého města a přinutil ho postavit se na samý vrchol chrámu“ (Mt 4,5) a říká Ježíšovi, aby se vrhl dolů. Druhým velkým pokušením je zneužití náboženství hrou s Bohem. Ježíš říká: „Ani já nebudu hrát náboženskou hru“. Je to transakční náboženství v protikladu k proměňujícímu. Ale to, o co v náboženství jde, je skutečná proměna. Změna naší mysli směrem k lásce, změna našeho srdce směrem ke společenství, změna našeho těla směrem k životu v přítomném okamžiku.
Vím, že mám dary, ale nechci je zneužívat
Třetím pokušením je pokušení politické moci. To není ze své podstaty špatné. Musí existovat způsob, jak můžeme moc využít k dobrému. Ale dokud nebudeme vyzkoušeni a dokud ji nebudeme příliš potřebovat, budeme ji téměř vždy zneužívat. Pokud nejsme vyzkoušeni ve způsobech nakládání s mocí, velmi často skončíme uctíváním moci, abychom ji měli.
Chci abych měl před očima jediný cíl – žít ve vztahu s Otcem
To, co náboženství na své nejvyzrálejší úrovni znamená, je, že existuje jediný cíl. Existuje jeden zdroj. Existuje jedno zaměření. Existuje jeden smysl, a to mimo nás samotné. Nejde o to vydělat více peněz. Nejde o to být slavný. Nejde o vítězství. To, co nám bylo dáno v evangeliu, je program, v němž všichni vyhrávají. Všichni jsme stejně Božími dětmi.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezi nadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “All Must Be Tested in Regard to Their Use of Power,” homily, March 1, 2020.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Taos Snow. Benjamin Yazza, Untitled 2, used with permission. Les Argonauts, Camino de Santiago, Unsplash. Click here to enlarge image.
In the midst of thorns, the mystic watches, waits and receives.