Pouštní mystikové

 Shrnutí devátého týdne  26. února – 3. března 2023

Neděle

Protože pouštní mniši byli často formálně nevzdělaní, vyprávěli příběhy, podobně jako Ježíš, aby učili o egu, lásce, ctnosti, odevzdanosti, míru, božském sjednocení a vnitřní svobodě. Je to jedinečné okno do toho, jak byl Ježíš chápán poprvé, než se církev stala imperiálním, vysoce organizovaným a konkurenčním náboženstvím. -Richard Rohr

Pondělí

Když lidé říkají, že kontemplace nebo soustředěná modlitba je něco nového, stačí je odkázat zpět na pouštní tradice. -Richard Rohr

Úterý

Dnešní poušť lze nalézt v rušných centrech předměstí a měst, v celách smrti, v útulcích pro bezdomovce uprostřed noci, v očích pacienta hospice a v zoufalství sirotků po AIDS v Africe a na celém světě. Možná jsou to postmoderní matky a otcové na poušti.-Barbara Holmesová

Středa

Poušť je místem duchovní revoluce, nikoliv osobního ústraní. Je to místo vnitřního protestu, nikoli vnějšího míru. Je to místo hlubokého setkání, ne povrchního úniku. Je to místo pokání, ne zotavení. Žít na poušti neznamená žít bez lidí; znamená to žít pro Boha.- Jan Chryssavgis

Čtvrtek

Cela pouštní mystičky byla posvátným prostorem, místem, kde žena mohla být sama se sebou a s božskou Přítomností a naslouchat jí. Cela byla místem setkání s Bohem a trvalého, každodenního prožívání ponoření do Boží přítomnosti. -Mary Earle

Pátek

Ježíš odešel na čtyřicet dní na poušť, aby se takříkajíc zasvětil, a evangelijní příběh je krásným vyprávěním o démonech, kterým musíme všichni čelit, abychom dospěli, stali se dospělými. -Richard Rohr

 Zpěv žalmů

Praktikum devátého týdne

  Emeritní profesorka CAC Cynthia Bourgeaultová se již dlouho věnuje zpěvu žalmů jako mocné, ztělesněné duchovní praxi. Popisuje, jak se tato praxe poprvé objevila u pouštních mnichů raného křesťanství:

Recitace žalmů

Obvykle se žalmy recitovaly (samozřejmě zpaměti, protože texty i schopnost je číst byly spíše výjimkou než pravidlem) a prokládaly se nějakou jednoduchou prací, například pletením provazu. V závislosti na konkrétní formě mnišské organizace (poustevna, asketa – monastýr, nebo klášter) mohla být tato osamělá žalmová modlitba doplněna pravidelnými společnými bohoslužbami, při nichž se žalmy opět přednášely jako součást liturgického slavení.

Celodenní odříkávání a zpívání žalmů

 V pozdější mnišské tradici je silná živá vzpomínka na to, že tito první mniši recitovali všech 150 žalmů za den. I když to může být přehnané, naznačuje to, že jádrem duchovní praxe byla víceméně nepřetržitá recitace žalmů během bdění. Odříkávání žalmů bylo téměř tak pravidelné jako dýchání. Víme, že způsob tohoto recitování pravděpodobně zahrnoval určitou formu zpěvu, a to díky konkrétní poznámce pouštního otce Evagria (345-400): “Modlit se bez rozptýlení je velká věc, ale zpívat žalmy bez rozptýlení je ještě větší.” [1] …

Žalm jako vstup do kontemplativní modlitby

V těchto nejstarších mnišských tradicích tedy žalmy – ať už zpívané o samotě, nebo ve shromáždění – tvořily základ nejen pro oslavu a hlásání, ale i pro vstup do kontemplativní modlitby a dílo vnitřní proměny soustředěním mysli do slov žalmu. Staly se hlavním stavebním kamenem, jehož prostřednictvím se dosahovalo a udržovalo anamnézy, živé paměti.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel