V těchto nejstarších mnišských tradicích tedy žalmy – ať už zpívané o samotě, nebo ve shromáždění – tvořily základ nejen pro oslavu a hlásání, ale i pro vstup do kontemplativní modlitby a dílo vnitřní proměny soustředěním mysli do slov žalmu. Staly se hlavním stavebním kamenem, jehož prostřednictvím se dosahovalo a udržovalo anamnézy, živé paměti.
