Týden čtyřicátý třetí: Křesťanství je živá tradice-Úterý, 21. října 2025
V knize ONEING: A Living Tradition (JEDNO: Živá tradice) duchovní spisovatelka Katie Gordonová popisuje, jak její život ovlivnilo soužití s benediktinskými jeptiškami. Díky svému klášternímu rytmu sestry žijí v neustále se vyvíjející tradici obnovy. Starší benediktinská jeptiška jménem sestra Carolyn Katie důrazně připomínala, že „Bůh je změna. Všichni se vyvíjíme, rosteme. Nikdy nepřestáváme měnit se!“
Mezi budoucností a minulostí
Právě jsem se přestěhovala do Pax Priory, záměrné komunity, kterou benediktinské sestry z Erie [Pensylvánie] založily v roce 1972 jako centrum míru a nenásilí ve městě. Carolyn, benediktinská sestra v osmdesátých letech, byla jednou z původních obyvatelek. Já jsem byla spíše duchovní, ale ne náboženská, ačkoli jsem byla vychována jako katolička, bylo mi něco přes třicet a byla jsem nejnovější obyvatelkou domu. Když jsem se nastěhovala, pozvala mě, abych s ní sdílela tuto kancelář… Když se ohlížím zpět na naši klášterní kancelář v rohu, vidím všechny způsoby, jakými jsme stály na prahu živé tradice – mezi minulostí a budoucností, mezi našimi generacemi a mezi našimi projevy mnišského povolání…
Změny v klášteře
Tam, kde kdysi jeptišky v hábitech dodržovaly Velké ticho, se nyní ozývá smích dětí z denního programu péče o děti v prvních dvou patrech. Po velkém dřevěném schodišti, které kdysi sestry pečlivě čistily zubními kartáčky, nyní děti běhají nahoru a dolů a mluví několika jazyky migrantských komunit zastoupených v programu. Hned nad nimi se nacházejí kanceláře několika služeben, která vznikla díky věrné přítomnosti sester ve městě, včetně vývařovny a potravinové banky, online kláštera současných hledajících a sdružení klášterů sdílejících zdroje po celém světě. Pro původní sestry, které se zde usadily v 50. letech 19. století, aby vzdělávaly německé přistěhovalce, by to bylo stěží rozpoznatelné, ale přesto se jedná o rozšíření stejného povolání ke komunitě a službě, jen v nové éře potřeb.
Transformace pro dnešní dobu
Tato bývalá klášterní budova … je jen jedním z fragmentů transformace náboženství a spirituality v dnešní době. S tradicí v jedné ruce a evolucí v druhé nás duch křesťanského mnišství, conversatio, neboli neustálá změna, stále táhne do budoucnosti…. Od počátku byli mniši na špici obnovy křesťanské tradice. Stejně jako kdokoli jiný si však i mniši musí pamatovat, co to od nás vyžaduje. Musíme si připomenout praktiky obnovy, které již v naší tradici existují.
Obnova je spojena s praxí
Zůstat na této hranici obnovy vyžaduje odhodlání. Vyžaduje to praxi, abychom neupadli do samolibosti. Abychom mohli přijímat změny, musíme tento sval cvičit. Obnova není jednorázová událost, něco, co se zavede a dokončí. Obnova je neustálá praxe. Je to realita živé tradice…
Je potřeba obojí: tradice i evoluce
Dnešní mniši zdědili jak živou tradici, tak instituci. V ideálním případě se jedna živí druhou. Je možné, že jedna zničí druhou. Instituce může živou tradici udusit, nebo živá tradice může vymřít, pokud neexistuje způsob, jak ji praktikovat nebo předávat dál.
Proto se mniši drží jak tradice, tak evoluce.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Katie Gordon, “Tradition in One Hand, Evolution in the Other: The Ongoing Renewal of Christian Monastic Spirituality,” ONEING 13, no. 2, A Living Tradition (2025), 22–23, 24, 26. Available in print and PDF download.
Image credit and inspiration: Jesús Boscán, untitled (detail), 2021, photo, Venezuela, Unsplash. Click here to enlarge image. Movement, like blood through our veins, carries us deeper into the mystery of God—ever flowing, expanding, and reshaping our understanding as we learn and embody the teachings—just like a living Christianity.