Týden čtyřicátý třetí: Křesťanství je živá tradice-Středa, 22. října 2025
E. Trey Clark, profesor kázání a duchovní formace, se v nejnovějším čísle časopisu CAC ONEING: A Living Tradition zamýšlí nad bohatou historií černošského kontemplativního kázání:
Modlitba spolu s reflexí
V křesťanských tradicích je kontemplativní kázání způsobem hlásání, který spojuje modlitbu, moudrost a reflexi, aby pozval posluchače k transformativnímu setkání s Bohem pro dobro světa a slávu Boží…
Spojení hlavy a srdce, osoby a komunity
Černošské kontemplativní kázání je formováno holistickou spiritualitou, komunitní orientací a živou oralitou, které jsou součástí bohatého afrického dědictví – i když jsou ztělesněny mimo převážně černošské kontexty. Kromě toho černošské kontemplativní kázání spojuje hlavu a srdce, osobní a komunitní rozměr, duchovní formaci a sociální transformaci, protože svědčí o osvobozujícím a životodárném evangeliu Ježíše Krista. Ačkoli si černošští kontemplativní kazatelé uvědomují, že kontemplace je v konečném důsledku dar, snaží se vést lidi k prožívání láskyplného společenství s božským, a zároveň usilují o rozkvět černošského lidu a celého Božího stvoření…
Černošská kontemplace má dlouhou historii
Je důležité si uvědomit, že černošské kontemplativní kázání není novým jevem. Jeho hluboké kořeny lze vysledovat až k biblickým prorokům, jako byli Mojžíš, Izaiáš, Marie a sám Ježíš. Navíc vychází z tradice afrických mystiků, včetně svatého Antonína, Mojžíše Černého a svaté Marie Egyptské. Je také součástí širší historie mystických kazatelů v křesťanské tradici, mezi které patří Augustin z Hippa, Hildegarda z Bingenu, svatý František z Assisi, Meister Eckhart, Dona Beatriz Kimpa Vita a další. [1]
Na základě této tradice černošského kontemplativního kázání nabízí reverend Dr. Howard Thurman (1899–1981) vizi života jako společné sklizně. Připomíná nám, že naše životy jsou součástí společného procesu setí, zrání a sklízení:
Čas sázení a čas společné sklizně
Toto je období sklizně, období sklizně v přírodě. Mnoho věcí, které byly započaty na jaře a počátkem léta, dozrálo a je nyní připraveno ke sklizni. Ačkoli je sklizeň v přírodě velká a významná, nejvýznamnějším druhem sklizně pro lidského ducha je to, co nazývám „sklizní srdce“. Kdysi dávno Ježíš řekl, že [lidé] by si neměli hromadit poklady na zemi, kde je ničí mol a zloději se do nich vloupávají a kradou, ale že [lidé] by si měli hromadit poklady v nebi [Matouš 6:19–20]. Tento postřeh naznačuje, že život spočívá v sázení a sklízení, v setí a žni. Jsme vždy uprostřed sklizně a vždy uprostřed sázení…
Život je společný proces
Život je společný proces. Stejně jako si uvědomuji věci, které ve mně rostou a které zasadili jiní a které vždy dozrávají, tak i ostatní si uvědomují věci, které v nich rostou a které jsem zasadil já a které vždy dozrávají. Jelikož nežiji ani neumírám pro sebe, je pro mě podstatou moudrosti svědomitě žít a umírat v hlubokém vědomí ostatních lidí. Výrok „Poznej sám sebe“ byl mysticky převzat z výroku „Viděl jsi svého bratra, viděl jsi svého Boha“ [2].
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] E. Trey Clark, “The Living Tradition of Black Contemplative Preaching,” ONEING 13, no. 2, A Living Tradition (2025): 28. Available in print and PDF download.
[2] Howard Thurman, Deep Is the Hunger: Meditations for Apostles of Sensitiveness (Friends United Press, 1978), 180–181.
Image credit and inspiration: Jesús Boscán, untitled (detail), 2021, photo, Venezuela, Unsplash. Click here to enlarge image. Movement, like blood through our veins, carries us deeper into the mystery of God—ever flowing, expanding, and reshaping our understanding as we learn and embody the teachings—just like a living Christianity.