Týden čtyřicátý třetí: Křesťanství je živá tradice-Čtvrtek, 23. října 2025
Autorka Cassidy Hall popisuje solidaritu, kterou cítí s ostatními kontemplativními lidmi, kteří pokračují v hledání nových způsobů, jak porozumět sobě samým, svému životu a Bohu.
Kontemplativní lidé
Možná to vyjadřujeme jinak, ale toto neustálé hledání nepoznatelného je pro mnoho kontemplativních lidí známým pocitem. Máme téměř nenasytný hlad, nebo jak by někteří řekli, hmatatelnou žízeň, nebo zdánlivě bezúčelnou tupou bolest, která nás prostupuje. Tato bolest nám připomíná, že jsme v kontaktu s utrpením celého světa. Všichni kontemplativní lidé, bez ohledu na své náboženství nebo spiritualitu, mají zřejmě toto společné, a když si to uvědomím, cítím se méně osamělá.
Nejde o poznání, ale hledání
Kontemplativní život není cestou poznání. Není to cesta jistoty. Ve skutečnosti je to právě to, co ho činí tak živým, tak nezbytně aktivním. Naše záblesky „příchodu“ na cestě jsou místy, kde můžeme popadnout dech a připomenout si, že se pohybujeme správným směrem, i když je to jen proto, že jsme přesně tam, kde jsme. V těchto chvílích si uvědomujeme, že cesta nemá být snadná, jednoduchá ani pohodlná. Ale tyto okamžiky trvají jen mžik uprostřed života, protože, jak nám připomíná reverend Dr. Walter Fluker, „život bude pokračovat, protože život sám je živý.“ [1]…
Jsme stále na cestě
Tyto okamžiky jsou jen ukazateli na cestě, které nás utvrzují v celoživotní cestě kontemplace – této živé, dýchající, rostoucí cestě. I když víme, že hledání nikdy neskončí, pátrání pokračuje. Ve skutečnosti … [Thomas Merton] zakončil svou nejprodávanější duchovní autobiografii Sedmipatrová hora latinským nápisem „Sit finis libri, non finis quaerendi“, což znamená „Zde končí kniha, ale ne hledání“. [2]
Stále se vyvíjíme
Žít v kontemplativní tradici neznamená jen pokračovat v hledání. Je to také výzva k tomu, abychom se v ní a spolu s ní vyvíjeli. Jsme vyzýváni, abychom se zabývali kořeny jejího původu a prohlubovali je, a zároveň jsme povoláni k tomu, abychom žili v souladu s tím, jak vypadá v našem neustále se měnícím světě. Kontemplativní cesta musí růst, abychom mohli pokračovat, abychom mohli žít v živé, rostoucí a dýchající tradici.
Hallovo hledání ji vedlo k široké a vyvíjející se linii křesťanské kontemplace – od spisů Thomase Mertona přes moudrost pouštních otců a matek až po práci Dr. Barbary Holmesové.
Stále spojujeme klid a život
Pocházíme ze všech oblastí života, kultur a identit. V naší jedinečnosti je jednota a tento společný jmenovatel nás spojuje a umožňuje nám vzájemně se poznat… Jak jsem se učila z rozmanitějších hlasů, pochopila jsem křesťanskou kontemplaci jako živou tradici. Slovo „živá“ naznačuje pokračující, dokonce rostoucí povahu. Život vyžaduje prostor, prostor k dýchání a otevřenost ke změnám. To, co je živé, nemůže existovat v místě úplné jistoty – to by znamenalo považovat to za mrtvé: ne pokračující, nevyvíjející se, nikdy se nestávající. Tímto způsobem je kontemplace svým vlastním duchovním paradoxem, paradoxem tradice a změny, klidu a akce.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Walter Fluker, “Jesus and the Disinherited,” Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, August 2024.
[2] Thomas Merton, The Seven Storey Mountain, 50th anniv. ed. (Harcourt Brace, 1998), 462.
Cassidy Hall, “Queering the Living Tradition,” ONEING 13, no. 2, A Living Tradition (2025): 38, 39, 40. Available in print and PDF download.
Image credit and inspiration: Jesús Boscán, untitled (detail), 2021, photo, Venezuela, Unsplash. Click here to enlarge image. Movement, like blood through our veins, carries us deeper into the mystery of God—ever flowing, expanding, and reshaping our understanding as we learn and embody the teachings—just like a living Christianity.