Devátý týden: Pouštní mystikové
Ocitneš-li se v klášteře, neodcházej na jiné místo, neboť by ti to velmi uškodilo. Tak jako pták, který opustí vejce, na nichž seděl, zabrání jejich vylíhnutí, tak i mnich nebo mniška vychladnou a jejich víra zemře, když odejdou z jednoho místa na druhé.-Amma Syncletica, Život blahoslavené Syncletiky
Biskupská kněžka a spisovatelka Mary Earleová nachází inspiraci pro duchovní praxi ve výrocích pouštní Matky známé jako Syncletica z Alexandrie:
Před sebou neutíkej
Amma Syncletica nám radí, abychom neutíkali sami před sebou. Povzbuzuje nás, abychom zůstali věrně s tím, co se v nás líhne nového…..
Odolej pokušení žít povrchně
Řeší univerzální lidské pokušení – minout svůj život tím, že budeme žít zcela na povrchu. Koneckonců naše kultura podporuje soutěživost a ctižádostivost a my jsme velmi mobilní. Pokud si nedáme pozor, může tato mobilita vytvořit druh vykořeněnosti, který zraní nás i ty, s nimiž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí. Jedná se o druh vykořeněnosti, která je vnitřní, která je způsobena tím, že u ničeho nezůstáváme dostatečně dlouho, abychom zapustili hluboké kořeny…..
Zkus se o samotě ponořit do Boží přítomnosti
Na poušti se mužům a ženám radilo: „Jděte do své cely a vaše cela vás všemu naučí.“ Všichni, kdo se na poušti nacházeli, se naučili, co je třeba. [1] … Cela byla posvátným prostorem, místem, kde žena mohla být sama se sebou a s božskou Přítomností a naslouchat jí. Cela byla místem setkání s Bohem a trvalého, každodenního prožívání ponoření do Boží přítomnosti.
Moudrost pouště mírní náš instinkt vyhýbat se nudě a nepohodlí:
Metafora [ptáka] Amma Syncletica přímo hovoří o jednom z dilemat duchovního života – o vyrovnání se s obyčejnou všedností duchovní praxe a života modlitby, o tom, že celý život se stává modlitbou….. Jsme různými prostředky lákáni k tomu, abychom opustili svá „vejce“ a prostě se neustále přesouvali od jednoho zájmu k druhému. Výsledkem je, že si nedopřejeme příležitost přinést nový život. „Vajíčka“ umírají, protože o ně není pečováno. Chybí nám hlubší život Ducha, protože neustále přecházíme od jednoho zájmu k druhému, místo abychom se soustředili na jednu věc.
Samota a nic nedělání může být tvým učitelem
Naše dávné matky věděly, že když hrozí nuda, může to být velmi dobře vnější a viditelné znamení Božího tajného, skrytého, vnitřního díla v lidském srdci a duši. Proto zdůrazňovaly, aby zůstávaly v cele, v malé místnosti každodenního života, a nechaly tuto celu být svým učitelem…..
Zůstaň sedět na svém vejci
Zůstat v buňce neboli „sedět na vejcích“ znamená všímat si své chuti k přemáhání. Buňka nás učí zpomalit, … všímat si toho, co je přímo před námi. Moudrost, kterou nám pouštní matky nabízejí, spočívá v tom, že když zůstaneme sami se sebou, se svými vnitřními vzestupy a pády, se svými bolestmi a strachy, přineseme nový život, který v nás Bůh vytváří.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Moses of Scetis, in The Desert Christian: Sayings of the Desert Fathers: The Alphabetical Collection, trans. Benedicta Ward (New York: Macmillan, 1980), 139.
Mary C. Earle, The Desert Mothers: Spiritual Practices from the Women of the Wilderness (Harrisburg, PA: Morehouse Publishing, 2007), 21–23
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Taos Snow. Benjamin Yazza, Untitled 2, used with permission. Les Argonauts, Camino de Santiago, Unsplash. Click here to enlarge image.
In the midst of thorns, the mystic watches, waits and receives.